Na cestě ke svému štěstí museli Kahraman a Elif překonat mnoho překážek a stát se účastníky špinavých intrik.
Zanechávají zášť, slzy a nedorozumění a milenci se těší na svůj svatební den. Ale jejich nejšťastnější den se změnil v noční můru. V tento den Kerim zemřel.
Dům Yoruk chanů se ponořil do tmy. Meryem se vzbouřila a trpěla. Nedokázala se vyrovnat se ztrátou svého milovaného syna a ze všeho vinila Elif.
Navzdory smutku se Zia Bey rozhodla podpořit svého nejmladšího syna s tím, že i když předpokládáme, že Maqsud střílel na Kerima, co s tím má Elif společného? Nebyla to ta, kdo mu dal kulomet do rukou. Elif je dívka s čistou duší a andělskou tváří.
Zia Bey řekla Kahramanovi, že svatba by se neměla odkládat a zítra by se měli tiše podepsat a pak ho nechat přivést svou snachu do jejich domu.
Kahraman pochyboval o správnosti rozhodnutí svého otce, ale Zia Bey odpověděla, že to bude pro všechny lepší. Každý by měl přijmout a zvyknout si na to, že zde bude žít Elif. A s příchodem dítěte se do jejich domova vrátí štěstí a smích.
Kahraman vyslechl rady svého otce. Vyrobil si niku s Elif a přivedl svou ženu do domu svého otce.
Zia bey, jediná z rodiny Yoruk khansů, která vřele přijala Elif ve svém domě, a řekla, že od nynějška pro ni nebyl Zia bey, ale Ziain otec.
Meryem samozřejmě protestovala a prohrábla Elif hodně nervů, ale čas uběhne a ona pochopí, že Elif se nepodílí na smrti Kerim. A malý synovec se pro Meryem stane paprskem světla.