Podle televizního seriálu „The Magnificent Century“ se Jihangir věnoval svému staršímu bratrovi Mustafovi a považoval ho za důstojného dědice Osmanské říše.
Když se Džihangir dozvěděl, že Mustafa zradil svého otce a žádal o podporu Shaha Tahmaspa v případě převratu, pokusil se uvažovat o panovníkovi a vysvětlil, že jeho bratr byl ustanoven.
Ale v poslední době bylo příliš mnoho nastavení: nejprve se vládce dozví o tajné radě v podporu Mustafovi, pak janičáři ocenili Mustafu jako budoucího sultána, nyní dopis od jeho nejhorší nepřítel.
Sulejman, který rozhodl, že Mustafa je zrádce, ho povolal do vojenského tábora. Jihangir, který měl pocit, že něco není v pořádku, požádá o túru se svým otcem a všem řekne, že v případě potřeby zakryje svého bratra svým tělem. Ačkoli je upřímně velmi zajímavé, jak to udělal.
Mustafovi blízcí lidé pochopili, že Mustafa se z této cesty nevrátí živý. Mustafa si byl ale jistý poctivostí svého otce - koneckonců dal své slovo, že mu nikdy neublíží.
Na rozkaz panovníka musel Mustafa postavit svůj tábor nedaleko tábora panovníka a ráno se objevil ve stanu svému otci.
Jihangir se znovu pokouší ospravedlnit svého bratra v očích panovníka.
Sultán, aby uklidnil svého mladšího a zranitelného šézadeha, říká, že svého vlastního syna nepopraví.
Mustafa, který doufal, že ho jeho otec poslouchá, přesto připustil myšlenku, že nemusí opustit stan naživu. Strach přidala nóta, která dorazila od Kara Ahmeda Paši, která říkala, že Shehzade čeká v táboře panovníka smrt.
Džihangir však tajně přijde k Mustafovi a uklidní svého bratra tím, že pravítko nebude moci vzít život jeho vlastnímu synovi. Může tedy bez obav mluvit s pánem.
Mustafa samozřejmě stále chodil ke svému otci, i když s jistotou věděl, že se odtamtud nedostane. Po slovech Jihangira však beze strachu vešel do stanu.
A po popravě si Jihangir obviňoval smrt svého bratra a věřil, že kdyby nepřišel do svého tábora, Mustafa by mohl uniknout.
