Obecně jsem ekonomická žena a vedu seznam rodinných výdajů, nechodím každý den do obchodů, snažím se nakupovat věci za výhodné ceny. Samozřejmě to pro mě nepřichází k šílenství, ale přesto. Řeknu vám, jak jsem se jednou hýčkal a hodně toho litoval.
Měl jsem výlet do jiného města a už jsem se chystal vzít si lístek na vyhrazené místo, ale jako vždy mě začali odradit. Nejprve můj manžel, pak můj kolega v práci, pak moje matka. Všichni se mě snažili přesvědčit, abych si vzal lístek v luxusním kupé.
Obecně opravdu rád jezdím ve vlacích. A obecně mi rezervované místo nikdy nevadilo. Lidé vycházejí, přicházejí, každý má jiné osudy, své vlastní záležitosti, své vlastní příběhy. Ale všechno by mělo mít kapli. Moje podmínky jsou doba cesty dva dny, čistota v kočáru, suchá skříň a adekvátní cestující. Ale měl jsem výlet na celé 4 dny a pod tlakem mé rodiny a přátel jsem začal pochybovat. Ekonomika je dobrá, ropucha mě špatně dusila, ale o všem rozhodl jeden případ.
Díval jsem se na mapu vlaku a najednou jsem viděl, že jsou tam dvoumístné oddíly. A jen jeden měl dvě prázdná sedadla. Pouze to není apartmá, kde jsou obě police nižší, ale obyčejná přihrádka a police jsou nad sebou. Neobvyklé, ale vyhovuje mi to. A stále jsem koupil jedno místo ze dna.
V den cesty jsem byl velmi překvapen, když jsem vstoupil do svého kupé, bylo to velmi úzké, stísněné, je dobré, že se nebojím stísněných prostor. Dostal jsem prádlo od dirigenta, udělal jsem si „postel“, jedl, pil čaj. Nálada se zlepšila. Celý den jsem jel sám, díval se na krajinu oknem a užíval si.
Ale štěstí skončilo další den. Ozvalo se zaklepání na dveře, otevřel jsem je, vodič byl na prahu a vedle ní byl velmi tlustý muž. Takže jsem dostal souseda, což jsem nečekal, protože jsem měl ještě tři dny do konce.
Muž vlezl do kupé a po čele mu stékaly korálky potu. Představil se jako Stanislav, rychle řekl, že je na služební cestě, a sotva měl čas koupit si lístek na vlak. Obecně měl být odvezen na pracovním stroji, ale ten se pokazil. To je přímý osud, pomyslel jsem si, takový smutný, hrozný osud.
Spolucestující nabídl svačinu, ale já jsem to odmítl a laskavě jsem mu dal své místo, aby mohl jíst. Po zbytek cesty buď jedl, nebo spal. Ukázalo se, že když jedl, musel jsem sedět v rohu a nezasahovat do něj, a když vylezl nahoru, začal jsem panikařit. Bál jsem se, že na mě spadne, a prostě jsem nemohl dobře spát.
Řídil jsem se, bál jsem se o svůj život, a jakmile jsem si stihl zdřímnout, probudilo mě hrozné chrápání v celém kupé a ve vzduchu byla cítit vůně česneku a dalšího jídla. Ztratil jsem počet, kolikrát jsem musel dát Stanislavovi jídlo, a kolikrát jsem se modlil, aby na mě nespadl! Byla to skutečná hrůza! Snažil jsem se, upřímně jsem se snažil najít plusy v situaci, jak radí psychologové. Ale nemohl jsem to udělat. A nějak jsem se dostal do cíle.
Tak proč to sem všechno píšu? Kromě toho bude příjemné jezdit v takovém kupé pro ty, kteří cestují sami nebo s kamarádem / kolegou / příbuzným. Nikdo neví, kdo se k vám za den přidá a jak to ovlivní váš nervový systém.
Možná bude můj příběh pro někoho užitečný. Opět jsem byl přesvědčen, že nemusím nikoho poslouchat, a je lepší dělat, jak mi káže srdce, nebo ropucha, která uškrtí.
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/kupila-bilet-v-komfortnom-kupe-i-silno-ob-etom-pozhalela.html
