Povím vám příběh jednoho muže, říkejme mu Alexandr, protože abych byl upřímný, nepamatuji si jeho jméno. Tohle je docela starý příběh, četl jsem ho v časopise, ale teď jsem si na něj vzpomněl. Příběh je tedy takový, že chamtivost nikdy nikoho nevedla k dobru!
Byla zima 1998. Alexander byl zodpovědný za natáčení novoroční televizní show. Vše, co bylo požadováno, bylo natočeno už dávno. Zbývá jen na Santa Clause dát dárek. A byl takový druh akce, kterých v té době bylo málo, ale nyní je to jen milion. Bylo tedy nutné předat dárek nějaké náhodné osobě. A dárek byl na tyto poměry velmi dobrý a potřebný – zbrusu nový televizor nejnovější značky.
V té době si televizi mohli dovolit jen bohatí lidé. Filmový štáb se vydal do malé vesnice. Nebyli tam žádní dobře situovaní lidé, nebo jich bylo jen pár.
Bylo to sto padesát kilometrů od hlavního města. Skupina jela po dálnici, poté odbočila na polní cestu, kde auto málem uvázlo. Řidič si něco nespokojeně zamumlal pod vousy. Opravdu, cesta obecně byla hrozná, připadalo mi, jako by z vesnice dlouho nikdo neodcházel a nikdo tam ani nešel. Řidič si s tím ale poradil, vjel do vesnice, vyložil. Alexander zaklepal na první dům, na který narazil. Bylo domluveno, že zprvu o dárku nikdo nic neřekne, aby se zrodilo opravdu překvapení.
Dveře domu otevřela asi padesátiletá žena s nespokojeným obličejem a neupravenými vlasy.
- Co chceš?
- Ahoj zlato. Přijeli jsme z Moskvy. Chceme natočit, jak obyvatelé obyčejné vesnice slaví Nový rok. Necháte nás střílet u vás doma? Bude to chvíli trvat, ale pak se můžete vidět v televizi!
Ženin manžel vyšel z pokoje s cigaretou v ústech, následován pravděpodobně jejich asi dvacetiletým synem, který se zdánlivě loudal a líný.
- Co tam budeš dělat? Máme si pronajmout svůj dům? Je zdarma? Takto se věci nedělají. Pokud chcete střílet - zaplaťte nám! - řekl muž.
Filmový štáb se na sebe podíval. Takový obrat nikdo nečekal.
- Oh, promiňte, právě jsme si všimli, že váš dům nám nevyhovuje. Hledali jsme jeden se srubovými stěnami a nemáme vůbec žádné peníze, abychom vám zaplatili! - Alexander se rychle dostal ze situace.
Teta se poškrábala na hlavě a řekla:
- Víš co, radši běž k našim sousedům, jestli ano. Tím víc nás tady pošlapej, pak po tobě umyj podlahy. No tak, tohle všechno nepotřebujeme. Jen pomyslete, Moskvané, jděte k sousedům. Ukážu vám, kam jít.
Muži museli zadupat k sousedům. Tentokrát otevřela stará babička, vypadala na 80 let. Kupodivu vypadala velmi upraveně, čistě. Alexander jí řekl, že chce střílet.
- Nazdar hoši. Nám to samozřejmě nevadí, ale nemáme vás čím nakrmit. Je tam jen zelná polévka. Jen jsou bez masa,“ koktala babička.
Muži s velkým potěšením, unaveni z cesty, usrkávali zelnou polévku. A zelná polévka byla velmi chutná i bez masa. A pak dva chlapi nasedli do auta, přinesli jídlo a prostříhali stůl. K překvapení babičky přinesli, postavili a oblékli vánoční stromeček. Dopadlo to moc pěkně.
- Kde máš televizi?
„Ano, před měsícem se to porouchalo a nějak není co opravovat,“ odpověděl dědeček, ten samý milý čistotný stařík.
V tu chvíli se sousedka, stejná žena z prvního domu s karimatkou na hlavě, podívala do domu své babičky:
- Proč jsi neřekl, že máš s sebou tolik jídla? Pustili bychom vás dovnitř!
- No, chtěl jsi peníze, ale my nemáme peníze, máme jen jídlo!
"Teď mi dlužíš, přivedla jsem ti takové hosty," křičela žena směrem k babičce.
"Moc vám děkuji, ale teď raději odejděte," řekl Alexander.
- Budu sedět tady v rohu a nebudu vám překážet!
Alexander s filmovým štábem začal natáčet. Vše natočili rychle, materiál se ukázal jako velmi dobrý a laskavý. A pak přinesli krabici převázanou stuhou.
- Miláčku, děkuji, že jsi tě pustil do domu, děkuji, že jsi nakrmil a umožnil ti natáčet. A toto je dárek pro vás od Ježíška, sponzora našeho programu.
Dědeček a babička nemohli uvěřit, že jim byl předložen úplně nový televizor. Plakali štěstím, objímali se a všichni říkali slova vděčnosti. A soused málem omdlel vzteky, ale přesto letěl ze židle. Pak vyskočila a utekla z domu k ní.
Po 20 minutách se vrátila, popadla Alexandra za rukáv a přitáhla si ho k sobě. A tam syn s manželem stojí a strhávají tapetu.
- Podívej, máme také srubové stěny. Pojďme střílet, souhlasíme.
- To je samozřejmě úžasné, ale už jsme všechno natočili, současnost už byla prezentována. Děkuji, ne, - Alexander mávl rukou na ženu.
- Víte, komu byla televize představena? Dědečka v sovětských dobách vyhodili ze strany a jejich syn byl ve vězení!
"To nás vůbec nezajímá. Šťastný nový rok! Sbohem, ale ne, sbohem, - Alexander odešel z domu a filmový štáb se vrátil do hlavního města.
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/zhadnost-eshhe-nikogo-do-dobra-ne-dovodila-istoriya-odnogo-muzhchiny.html
