Máme tady rozhovor o "syndromu bílého pláště". To je, když je váš krevní tlak doma normální, ale při návštěvě lékaře se mění. Lidé nesmějí pracovat nebo nejsou najímáni na chirurgii. Může to být velmi nepříjemné.
Už jsme rozebrali pravidla domácího měření krevního tlaku. Není nutné k sobě připojovat složitý automatický monitor. Někdy lze dostatek informací získat samoměřením krevního tlaku dvakrát denně.
Lidé si doma změří tlak, přinesou tyto výsledky kardiologovi, který pak šťouchne prstem do záznamu a řekne, že je všechno špatně. Při domácím měření totiž nebude uvažován tlak 140/90 milimetrů rtuti, ale například 130/80. je to ostuda? Ano, je to škoda. To vše je způsobeno statistikami.
Faktem je, že nikdo přesně neví, které tlak lidem ubližuje. Tedy, používáme Korotkovovy tóny v mechanickém tonometru nebo jiné chytré metody měření krevního tlaku, ale většinou doslova nelezeme uvnitř krevních cév.
Vážná statistická data o souvislosti krevního tlaku s nejrůznějšími mozkovými příhodami či infarkty se hromadí už 70 let. A ve většině případů lidé přišli k lékaři, ten jim změřil tlak a pak po mnoha letech spočítali, kdo z těchto lidí měl infarkt.
Je jasné, že mnoho lidí z návštěvy lékaře šílelo a tlak byl příliš vysoký. Postupně, během desetiletí, se nashromáždily statistiky a mohlo by se zdát, že infarkty, zhruba řečeno, častěji postihují osoby s krevním tlakem nad 140/90. Ale to byla takzvaná „kancelářské měření“ v ordinaci. Tamní tlak byl do jisté míry nadsazený. Dá se tedy předpokládat, že infarkty s mrtvicí se častěji stávaly u těch, jejichž skutečný tlak nebyl 140/90, ale nižší. Možná 130/80. Mám to?
Nejde o přesné údaje o tlaku, ale o oněch vážených 140/90 milimetrů rtuti, které byly před 40 lety určeny pro infarkty s rtuťovým tonometrem.
Ještě jednou. Celých těch 70 let byl tlak měřen trochu špatně, takže pokud jste ho nyní změřili dokonale, pak vám požadavky budou přísnější. A zvýšený tlak lze nazvat 130/80.
