Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili záští, tolerovali špatný přístup a trápili se tím, co o vás řeknou ostatní. Musíte žít tady a teď a jen my sami se můžeme udělat šťastnými.
Jsou věci, kterých člověk ve stáří velmi lituje.
Že jsem necestoval, když jsem měl příležitost
S věkem je pro člověka cestování obtížnější. Má rodinu, děti, povinnosti, lezou boláky. A začíná litovat, že se v mládí nevydal do zemí svých snů, zvláště když měl takovou příležitost.
Žít v toxickém vztahu
Vydržela jsem, před něčím zavírala oči, čekala, až se všechno změní, ale roky plynuly a byly prostě promarněné toxickými vztahy. Bohužel uvědomění, že je bylo nutné opustit, přichází někdy pozdě.
Nepoužívat opalovací krém
Slunce dává světlo a také velmi špatně kazí pokožku, což způsobuje stárnutí. Abyste se vyhnuli kožním problémům, musíte se o ni starat již od mládí.
Že se nezúčastnil koncertu svého oblíbeného interpreta, ačkoli příležitost byla
Buď nebyl čas, byla škoda peněz, nakonec milovaný interpret ukončil kariéru, nebo už jen chodit na jeho koncert není možné.
Že jsem chtěl, ale neodvážil jsem se něco udělat
S věkem vyvstává otázka: "Čeho jsem se tak bál?" Musíte to zkusit, jít vpřed, dělat chyby, spadnout, vstát a jít dál.
Že nechodil do sportu
Mladý organismus snese obrovskou zátěž. A když je člověku 40, 50 nebo více, může si o tom, co mohl dělat dříve, jen zdát.
Že přemýšlel a žil stereotypně
Pravděpodobně mnozí slyšeli fráze jako: „Ale v naší době to nedělali“.
Že vždy pracoval v práci, kterou neměl rád
Ano, potřebujeme peníze k životu. Pokud se ale nebudete snažit situaci změnit a celý život strávíte oráním nenáviděné práce, jednoho dne se můžete probudit a uvědomit si, že jste žili 30-40 let jako v pekle.
Že jsem nepochopil svou krásu
Mnoho lidí není spokojeno se svým vzhledem a teprve po letech přichází sebepřijetí. Proč si neuvědomit všechnu svou krásu dnes?
Že jsem svým blízkým málokdy řekl „miluji“.
Komunikujeme s lidmi a myslíme si, že vědí o našich pocitech. A pak už je pozdě a my si vyčítáme, že jsme neřekli prosté „láska“.
Že nepovažoval rady svých rodičů za důležité
Poslouchají teenageři své rodiče? Ano a ve vyšším věku lidé považují názor svých "starých" jen za názor, nic víc. Ale všechno, co nám naši rodiče řekli o životě, je pravda.
Ukazovat sobectví
V průběhu let se toto chování stává velmi zahanbeným.
O starosti o názor někoho jiného
V průběhu let se to pro schválení nebo odsouzení ze strany ostatních stává stejné. Tak proč se tím teď trápit?
O neplnění mých snů
Místo toho podporoval ostatní. Podpora je samozřejmě dobrá, ale neměli byste se vzdávat!
Že se hodně urážel vůči blízkým
Život je příliš krátký na to, abychom ho promarnili negativními emocemi.
O nepomáhání těm, kteří to potřebují
Na světě je mnoho znevýhodněných, nemocných lidí, kteří potřebují pomoc. Ale můžete vyvinout velmi málo úsilí a pomoci těm, kteří to potřebují.
Že se nestaral o své zuby
V mládí člověk občas zanedbává rady zubařů nebo starších lidí. A od mládí je nutné provádět ústní hygienu, odstraňovat zubní kámen, používat nit, navštěvovat lékaře. Bude se to zdát tak snadné, když jsou zubní protézy již na svém místě.
Že se málo stýkal s dědou a babičkou
Tito lidé by o rodině mohli vyprávět tolik fascinujících věcí. Ale na to ses měl zeptat dřív...
Že jsem tvrdě pracoval
Každý chce, aby jeho rodina žila v hojnosti. Stále je ale potřeba věnovat se svým blízkým, trávit s nimi více času, cestovat, relaxovat. Člověk ve stáří velmi lituje, že skoro všechen čas trávil jen prací.
Že jsem se nenaučil vařit
Tato položka není pro každého. Proč se nenaučit uvařit alespoň jedno elegantní typické jídlo, aby byly svátky doma výjimečné?
Že jsem si těch okamžiků nevážil
Celý náš život se skládá z okamžiků, které se však někdy na cestě k dosažení cíle zdají nedůležité. Ale někdy se prostě potřebujete zastavit a užít si přítomnost.
Že jsem nedokončil, co jsem začal
Řekněme, že jsem chtěl jít na nějaké kurzy, ale pak jsem si to rozmyslel, začal jsem se věnovat zajímavému koníčku, ale všechno jsem opustil ...
že jsem nepoděkoval
Nepoděkoval druhým, Bohu, Vesmíru, protože každý okamžik v našem životě je dar!
Že jsem ten vztah nedokázala nechat jít
Lidé se setkávají a pak odcházejí. A musíte se naučit okamžitě opustit vztah. Bohužel většina lidí nejprve dlouho trpí, plýtvá tím energií, úsilím a časem, a pak si uvědomí, že je po všem už dávno a musí žít dál.
Že si málo hrál s dětmi
Děti vyrůstají velmi rychle. Dokud jsou malí, rodiče opravdu potřebují, ale zásahy do života jejich předků pak nejsou tak důležité a někdy začnou otravovat. Hrajte si se svými ratolestmi, nechtějte po nich, aby držely hubu, odejděte z místnosti, nechte vás na pokoji. S věkem budete mít klid, ale děti už tu nebudou.
Že jsem se bál riskovat
Někdy jeden odvážný čin může drasticky změnit život k lepšímu. Ale samozřejmě může dojít k chybě. Jak poznáte, jestli máte štěstí nebo ne, když to neriskujete?
Že se nesnažil navazovat kontakty
Se svými starými přáteli, vzdálenými příbuznými, spolužáky atd.
Že jsem toho zažil hodně
Jak změníte situaci, když se tím budete trápit? Většina toho, čeho se obáváte, se nikdy nestane.
Vstup do dramatu
Kdo to vůbec potřebuje?
Že málokdy objímal své blízké
Čas strávený s blízkými je prostě k nezaplacení. Nyní je nablízku vaše drahá polovička, vaše děti a vaši rodiče. A právě teď je můžete obejmout, líbat, trávit s nimi čas. A pak možná nebudete mít takovou příležitost!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/30-veshhej-o-kotoryh-chelovek-ochen-zhaleet-v-starosti.html
