Poté, co Alexandra upadla do otroctví Osmanů, nehodlala se smířit s osudem a všemi možnými způsoby dávala najevo svou nelibost v harému. Nigar-Khatun však dokázal otrokyni vysvětlit, že pokud se chce stát sultánou, musí poslouchat, dobře se učit a porodit sultánovi dědice.
Alexandra nechtěla zůstat otrokyní, a tak se rozhodla něco udělat, dostat se do komnat panovníka.
Když mladý padishah procházel harémem, Alexandra v rozporu se všemi pravidly zvedla hlavu a zavolala na sultána jménem. Ale ani toto se ruskému otrokovi nezdálo dostačující. Před celým harémem padla Alexandra do náruče sultána. A pak v jeho náručí ztratila vědomí.
Alexandra chtěla, aby si jí Sulejman všiml a zapamatoval si ji. A prosadila se. Mladý padišah celý den myslel na ruskou otrokyni a večer na halvetě jí hodil fialový šátek.
Alexandra získala své první vítězství – dokázala na sebe upozornit padišáha a přijmout pozvání do jeho komnat. Pouze Valide sultán zjistil, že ruská otrokyně má v úmyslu zmocnit se srdce jejího syna, a rozhodla se jí dát lekci. V noci místo Alexandry vstoupila do vládcovy komnaty jeho hlavní konkubína Mahidevran.
Valide dokázala ukázat otrokyni její místo, ale Suleiman nemohl dovolit, aby se za něj rozhodovala. I když tato rozhodnutí činí jeho matka. Příští noc přijal Suleiman vytouženého otroka ve svých komnatách. Alexandra se do sultána zamilovala na první pohled a její láska byla vzájemná.
Na rozdíl od staletých tradic nestrávil sultán posvátnou čtvrteční noc s hlavní konkubínou Mahidevran, ale s ruskou otrokyní, které dal nové jméno - Khyurrem.
Alexandra Anastasia Lisowska okouzlila panovníka svou krásou a veselou povahou a okamžitě pocítila svou sílu. Nyní pro Alexandru Anastasii Lisowskou bylo důležité stát se milovanou a jedinou konkubínou svého pána a samozřejmě mu porodit syna.
