Své dětství si pamatuji velmi dobře, mám ho spojené s vařením chutných jídel a velkým množstvím hostů. Máma byla velmi pohostinný člověk a vštěpovala mi to. Vždy jsem jí pomáhal s přípravou pečiva, teplých jídel a salátů před nějakými významnými akcemi.
Máma věděla, jak shromáždit přátele, sousedy a příbuzné u jednoho stolu. Často jsme navštěvovali její přátele, dokonce jsem jim něco dobrého uvařil. Ano, a já sám jsem se často vracel domů se svými spolužáky a jedli jsme maminčiny koláče s čajem. Nyní dodržuji i takové tradice. Vařím ráda, umím, miluji, když jsou hosté doma, s manželem máme společné známé, které u nás vždy rádi vidíme. Příbuzní jejího manžela se ale v poslední době začali chovat netaktně!
Všechny velké svátky, jako narozeniny, Nový rok, 8. března, jsme vždy slavili s námi. Můj manžel a já jsme pozvali přátele a rodinu, připravili velké stoly. Stále hledám nějaké nové recepty, snažím se brát ohled na chutě každého mého hosta. Příbuzní jejího manžela ale věří, že je vše, jak má být. Dokonce mi přestali děkovat za pozvání, za jídlo, dokonce přestali říkat „děkuji“. Berte vše jako samozřejmost!
Na přípravě pokrmů se manželovi příbuzní nikdy nepodílejí, přijdou hned k hotovému. A teprve nedávno jsem začala chápat, jakou má můj manžel pravdu, když se mě snaží odradit od další dovolené u svých příbuzných. Sestavení krásného a chutného stolu skutečně vyžaduje spoustu času, úsilí a peněz, ale nedostávám žádnou vděčnost. Ale vždy jsem se snažila chovat se ke svým příbuzným s pochopením a jen jsem to vtipkovala a řekla jsem manželovi, že už máme tradici.
Ale už rok jsem došla k závěru, že manžel měl pravdu. Tady jsem v posledním Novém roce nejenže neslyšel „děkuji“. Dostal jsem komentáře k jídlům, které jsem uvařil. Do jednoho salátu jsem dal málo soli, do druhého jsem nepřidal žádnou přísadu a víno jsem koupil příliš levně a celkově bylo na stole nějak nekonzistentní. Vydržela jsem všechno a manžel navrhl, že na prázdniny nikoho dalšího nezvát. Ale ne, to mi nestačí.
O další dovolené drzosti od příbuzných jejího manžela pokračovaly. Dohodli jsme se, že saláty nevařím sama, ale jen jsem vše nakoupila v supermarketu a dala na stůl. Bylo to velmi znepokojující, protože jsem se tolik snažil a čtyři hodiny jsem se nedostal z kuchyně.
A teď, v den mých narozenin, s hosty nic neplánuji, ale na poslední chvíli se stejně rozhodnu, že se nelze odchýlit od tradic, a volám manželovy příbuzné. Ten den jsem byla hodně puntičkářská, hodně jsem vařila, ani jsem se nestihla pořádně obléknout. Když jsem položil své oblíbené jídlo na stůl, přiletěla ke mně další poznámka, jako že jsem se nenaučil vařit nic jiného než jeho. Všichni se vesele zasmáli a já šel do kuchyně. Tolik se mi chtělo propuknout v pláč, ale sebral jsem se, popadl ze stolu další salát a odnesl ho hostům.
Pak jsem už nemohl mlčet a vyjádřil vše, co si myslím:
"Kdo tam má příští narozeniny?" Ke komu chodíme na návštěvu, jinak je vše u nás a u nás. Přesto se vám nelíbí, jak vařím, někdy je málo soli, někdy je to neuvěřitelně chutné, někdy je víno levné, někdy není rozmanité. Víš, můj manžel má brzy narozeniny, tak nechoď, protože já stejně vařit nebudu! Ten den půjdeme s manželem do restaurace! Ale pokud na tom trváš, můžeme za tebou přijet!"
Všichni mlčeli a vyměnili si pohledy. Nikdy jsem se takto neprojevovala a obecně jsem velmi přátelský a laskavý člověk, ale jen mě unavilo snášet tuto netaktnost od příbuzných mého manžela. Ano, ten večer byl zničený, ale pamatoval jsem si jeho slova ke každému hostu. Bohužel jsem nikdy nedostal žádnou omluvu, i když je nepotřebuji. Tyhle příbuzné teď nechci ani vidět doma!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/rodstvenniki-muzha-vedut-sebya-bestaktno-no-ya-postavila-ih-na-mesto.html
