Někdy člověk ani netuší, že na něj žárlí. Blízkí lidé, se kterými sdílí své zážitky a radosti, žárlí. Tajně závidí, prakticky nenávidí a nadávají. Ale je tu hlavní známka závisti, která se z nějakého důvodu nebere v úvahu. Také o něm chci dnes mluvit.
Tento znak závisti je velmi nápadný a jednoduchý, ale je to on, kdo nás úplně mate. Člověka považujeme za blízkého přítele, nebo je to náš příbuzný a nemůžeme si ani myslet, že na nás žárlí. No jasně, že se nad námi slituje, když se s námi něco stane. Lituje jaksi upřímně, naslouchá, soucítí. A to je tak zvláštní! Ten člověk se k vám vždy choval chladně, často kritizoval, dokázal vás urazit dost drsnými slovy, někdy si z vás dělal legraci, nikdy chválil, nepodporoval v některých snahách... A pak se vám stane něco špatného a lituje vás, zdá se, že změní svůj přístup.
Tak jsem předtím mluvil s jednou ženou, byli jsme přátelé s rodinami, spolu všechny svátky, víkendy, akce. A pak se nějak odstěhovali. Kamarádka se mi začala pravidelně vysmívat, všechny mé plány označila za nesmysly, kritizovala mě za mé činy. A pak se v mém životě stala nepříjemnost a ona přišla, objala a litovala. A pak jsem si pomyslel: tohle je skutečné přátelství. Dlouho mezi námi nebylo nic společného, ale nevzdala se v nesnázích, spěchala, sympatizovala, objímala se. Později jsem si teprve uvědomil, že chtěla jen vidět, jak mě to bolí, navenek byla přátelská a soucitná a uvnitř se radovala z mé chyby.
Ale nejdřív jsem si myslel, že jsem se v ní spletl. Pravděpodobně se ke mně vždy chovala dobře, ale vyptává se na všechny podrobnosti, co se stalo, zadýchává se, radí a dokonce nabízí pomoc. Nějaký zvýšený soucit z její strany mi zpočátku ani nevadil, naopak jsem cítil pocit viny, protože jsem si myslel, že na mě přítel vždycky žárlí.
Ale pak jsem všechno pochopil, probral jsem se z nějakého magického efektu. Není divu, že jsem tu nešťastnou ženu ze závisti podezíral. Dlouhá léta mi záviděla a trpěla tím. Faktem je, že za závist jsou u člověka zodpovědné stejné části mozku jako za fyzickou bolest. A díky tomu, že člověka bolí, začne v duši nenávidět. Pro mého přítele bylo nesnesitelně bolestivé vidět, kdy se mi daří. A jakou úlevu cítila, když se mi stalo něco špatného. Jak snadné a dobré to pro ni bylo. Umíš si představit? Cítil jsem se špatně, ale byla dobrá! Jen si libovala v detailech toho, co se stalo, jako by mě žrala, užívala si každý detail, vzdychala, předstírala soucit.
To je známka závisti. Když se podíváte pozorně, můžete vidět na tváři závistivý úsměv, skrytý, sotva znatelný, nechutný... Závistlivec je tak rád z bolesti někoho jiného, že svou radost prostě nemůže skrýt. Povzbuzuje vás, abyste mu znovu a znovu vyprávěli o svých problémech: okradeni, přišli o práci, rozešli se s milovanou osobou, někdo zemřel... Ale jakmile špatné časy pominou, všechno se vrátí do svých místa. Závistlivec vás znovu začne pomlouvat, v duši vás nenávidět, snášet tuto jeho bolest.
V nesnázích nebo smutku člověk ztrácí ostražitost a klidně přijímá slova útěchy a soucitu od závistivce, i když všechno v jeho duši protestuje. To je dvojnásob urážlivé, protože chceme věřit, že to k nám člověk myslí upřímně, ale ne, jen si užívá, že nás bolí!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/glavnyj-priznak-zavisti-kotoryj-vy-ne-zamechaete.html
