Nedávno jsme si domluvili sraz spolužáků, ale já osobně jsem z akce moc dojmů neměl. Byl jsem prostě zklamaný ze svých starých přátel, vůbec jsem nečekal, že se budou takhle zanedbávat. Chápu všechno, nedostatek financí, těžké časy a tak dále, ale když si žena sama vybere takový těžký kříž, a přestože se to každým dnem zhoršuje, jde dál tvrdošíjně za svým cílem, tohle už je poprsí.
Povím vám o jednom spolužákovi Ludě. Ve škole to byla velmi krásná dívka, průbojná místní vůdkyně, prostě nedokázala sedět. Všichni jí prorokovali skvělou budoucnost, kariéru, úspěch ve všem. Byla tak cool, protože ji všichni milovali, všichni s ní byli přátelé. Pak ale naše puntičkářka, přestože měla možnost odejít do jiného města a jít na vysokou školu, odešla na místní učiliště. Velmi zvláštní věc pro člověka s "zářivou" budoucností.
Už ve 20 letech si Luda odskočila vzít našeho společného spolužáka, tichého. Nechal na ní slintat celou školu, ale ona si vždy vybrala chlapy, aby se jí vyrovnali, a pokaždé Mišku zdravila. A pak najednou mají lásku. Okamžitě bylo jasné, že Lyudka rozdrtí Mishu svou autoritou. A ona se potutelně usmála a řekla, že má s tímto mužíčkem velké plány. Medvěd se rychle proměnil v henpecka, který bezesporu splnil všechna přání své ženy.
Láska mezi nimi není, ale Luda stále rodí a rodí. Hned po sobě, teď mají tři a spolužačka říká, že každé miminko je pro ně plánované. Luda se s mateřskými povinnostmi nějak vyrovnává a nastoupila i na částečný úvazek. Peče nějaké koláče na objednávku, protože se vyučila kuchařkou. Manžel nemůže zajistit rodinu, samozřejmě manželku, tři děti, psa, hypotéku! Luda požádala matku, aby při práci seděla s vnoučaty, ale babička odmítla. Nechápe, proč bylo nutné plodit chudobu.
Medvěd je jako opotřebovaný citron, ten pocit, že si nemůže vydělat vlastní jídlo, chudáčku. Po večerech pracuje jako hlídač a také nesedí doma. Luda pro něj vždy vymyslí nějaké povolání. A sám provedl opravu a vlastníma rukama vyměnil veškeré potrubí.
Pro Ludino nejstarší dítě je nemožné učit se, protože v domě je pořád hluk a rámus a on chodil do první třídy. Tohle nám řekla její kamarádka. Tam mají obecně děti malý věkový rozdíl, je jim 6 let, 4 roky a 2 roky. Luda to úplně přestala zvládat, kvůli všem problémům se hroutí na děti.
Nedávno odešla nejmladší dcera Luda do jeslí a ženě se podařilo sehnat normální práci. Tam nejen pracuje, ale odpočívá od celého stánku. Luda nemá čas ani na sebe. Jedna naše spolužačka, když viděla tu obézní, oteklou a upatlanou Ludu, se neudržela a řekla, že vypadá hrozně a že jsme od ní všichni čekali něco jiného. Samozřejmě drsná, ale dokonce s ní souhlasím, i když jsem mlčel.
Luda plakala, je si jistá, že štěstí je v rodině, chce další děti, v plánech porodit ještě minimálně dvě! Ale je to opravdu štěstí? Vůbec nežije, je unavená, mlátila se, týrala manžela. Celý život běhá od dítěte k dítěti, od sporáku k mopu a věří, že tohle je štěstí!
Jaká škoda takových žen, hnaných mateřskými povinnostmi. Co jim rodiče vštěpovali, že štěstí je v dětech, že štěstí je až do smrti stát u plotny a prát plenky? Tomu nerozumím! Děti miluji, manžela také, ale je opravdu tak normální žít jako Luda a Míša?
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/tak-zhalko-izmuchennyh-materinskimi-obyazannostyami-zhenshhin.html
