Nedávno jsem volala se svou dlouholetou kamarádkou Mášou, plakala mi, jak je unavená z manželových příbuzných. Urazili se na ni, že s manželem neslavili Nový rok s nimi. Ale marně se uráželi, chudák Máša si od nich už tolik vytrpěla! A můj manžel vystydl, chodí, reptá...
Za sedm let manželství byla Máša ve vesnici s příbuznými svého manžela jen několikrát. A to není proto, že by byla z města, ale její manžel je z vesnice a ona je s tím v pohodě. Prostě jakákoliv návštěva tamní ženy se pro ni změnila v pořádnou dřinu.
Masha potkala Arthura, když ještě studovala na institutu, vzplanuly mezi nimi skutečné city. Dívce nebylo trapné, že ten kluk z vesnice byl naopak mnohem vážnější a zodpovědnější než chlapi z města. Po promoci se okamžitě vzali. Tchyně se nabídla, že svatbu oslaví ve vesnici, ale Máša a Arthur měli jiné plány. Matka mého manžela při této příležitosti nebojovala v hysterii, ale dávala najevo svou nelibost. Poprvé Masha přišla do vesnice po svatbě, na narozeniny své tchyně.
Slavnostní oslava připadla na sobotu, ale tchyně požádala děti, aby přišly v pátek. Hned po práci se strašně unavení doplazili vlakem k manželovým rodičům. Máša snila o tom, že přijde a půjde spát, ale nečekala překvapení.
Tchyně ode dveří dávala úkoly pro Mášu i Arthura. Kamarádka proto šla se švagrovou krájet svačiny a saláty do kuchyně a manžel šel tátovi pomáhat.
Máša šla ráno spát, ale narozeniny své druhé matky si do detailu nepamatuje. Ano, kde nebylo, nebylo síly, nerozuměl jsem skoro ničemu. Pak bylo pár výletů, ale hlavně Masha vzpomínala na oslavu posledního Nového roku.
Máša a Arthur mohli dorazit až 31. ráno, protože byli v práci. Takže byli propuštěni poslední den v roce a to byl také pracovní den. Tchýně ode dveří začala reptat, že prý toho mají po krk, a přišli tak pozdě. Mohla začít něco dělat sama, ale ne, čekala děti. Manžel a otec šli nakoupit potraviny podle seznamu, Máša s tchyní šly uklízet a vařit. Ale tchyně neudělala vůbec nic. Všechny saláty krájela Máša a tchyně zavolala své kamarádky, pak ji někdo přišel navštívit, s jedním praskala, s druhým. V poledne dorazila moje švagrová s manželem a hned to šlo mnohem rychleji.
Masha už svého manžela neviděla, když přinesl jídlo, a zbytek dne strávila v kuchyni. Stihla jsem se jen opláchnout před stolem a převléknout. A manžel je někde už pěkně opilý. Obecně platí, že Masha a její švagrová obsluhovali hosty, kteří dorazili celý Silvestr, a ostatní šťastně jedli a pili. Máša poprvé viděla svého manžela tak opilého. Všichni šli ráno spát a její manžel si šel s někým promluvit a zmizel až do 10 hodin ráno. Ale slíbil 1. ledna, že půjde sáňkovat a do lázní. Místo toho Máša jako sestra milosrdenství uklízela bojiště a zachraňovala „padlé“ vojáky. A tak to pokračovalo skoro týden!
Wow novoroční svátky! A není divu, proč letos Masha odmítla jít do vesnice. Manžel ji sice přemlouval, ale slíbil, že tentokrát bude všechno jinak. Ale ne, Máša se nevzdala. Ať si tam vaří a jedí sami, ale ona si to nepředplatila! Je lepší usnout před zvoněním a pak jít do kavárny, než čekat celý rok na novoroční víkend a pak jako minule orat do páté.
Nyní je její manžel uražený, ale ona neví, jak se s ním smířit.
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/podruga-ne-zahotela-vstrechat-novyj-god-s-rodstvennikami-muzha-potomu-chto-ej-hvatilo-odnogo-raza.html
