Můj manžel je velmi dobrý muž, úžasný rodinný muž, milující bratr, syn atd. Ale předtím vůbec nevěděl, jak lidem říct „ne“. Jak moc jsem tím už trpěl, protože je to v podstatě jako rodinné záležitosti a vždy se mě týkaly!
A zajímavé je, že manželovi kolegové a přátelé ho nepoužívají, což je opravdu zázrak. Ale těm nejbližším a nejdražším právě vytáhli všechny žíly. No, jak je můžete odmítnout, vždyť to nejsou cizí lidé? Musíte dát auto - žádný problém! Nikde bydlet - jste vítáni! Vezměte někoho brzy ráno na služební cestu – zavolejte kdykoli, čekáme na vás a vždy vám pomůžeme!
Nevím, jestli takhle vychovávali mého manžela, ale tak dlouho jsem bojovala, aby si konečně uvědomil, že je nestydatě využíván. A lidé se za své chování vůbec nestydí, jak je kluk hnán tam a zpět, jen tak a žádný vděk. Ano, abych byl upřímný, nikdy jsem nepotřeboval vděčnost, chtěl jsem jen zůstat pozadu od něj a od naší rodiny! Díky bohu si manžel uvědomil, že ho nikdo neoceňuje jeho dobrými skutky. Sice se to stalo až ve 30 letech, ale jsem moc ráda, že vše pochopil!
Souhlasím, že je potřeba pomáhat svým blízkým. Ale také musíte pochopit, kdy vás začali používat. A můj manžel je velmi jemný člověk a jeho laskavost začali považovat za samozřejmost. Jako to není on, kdo pomáhá druhým, ale je povinen to dělat! Chápeš ten rozdíl? A tak jeho příbuzní jen překročili hranici a můj manžel si toho ani nevšiml.
Zde je jeden z takových případů, konkrétně jeden z posledních, který mému manželovi otevřel oči k příbuzným. Auto máme, ale pro ostatní kupodivu ho s manželem používáme raději jen v krajním případě. V podstatě to používáme, abychom se dostali do dače. Do práce se tak můžeme dostat tramvají, autobusem a často i pěšky.
Můj manžel má bratra. Prodal tedy své staré auto, k částce přidal ještě nějaké peníze a koupil si nové zahraniční auto. Plánoval ještě stěhování a opravy v novém bytě a bylo potřeba převézt některé věci. Bylo mu tedy jeho vlastního cizího auta velmi líto, a tak požádal jejího manžela o klíče od našeho auta. Manžel nemohl odmítnout.
Ale nějak jsem musel jet se synem služebně autem a ten den jsem to auto vzal. Tak mi zavolal příbuzný a ani se nezeptal, kdy mu můžu dát auto, ale začal křičet, že mu auto musím urychleně vrátit. Přirozeně mě taková drzost šokovala! Vyvalilo se na mě tolik nepříjemných a urážlivých slov, že jsem to ani nečekal. Proto vše neposlechla, ale poslala to do háje a hovor upustila. Potom můj bratr zavolal i mému manželovi, který ho také odmítl. Jaká drzost! Právě jsem si vzal auto z čistírny, je mi ho líto, ale naše se dá použít na jakoukoliv hrubou práci. Navíc vše prezentoval takovým tónem, jako by to byl jeho majetek.
Věřte nebo ne, od té doby jsme o příbuzných mého manžela tři měsíce neslyšeli! A teď volá manželova teta. Její syn se chystal na vysokou školu do našeho města, požádali o krátkodobé bydlení, týden, při předkládání dokladů. Souhlasili jsme bez přemýšlení! Když tetin syn složil zkoušky, žena mu začala hledat bydlení. Okamžitě se vzdala ubytovny - není tam povoleno, je špinavé a "chlapec" najednou padne pod špatný vliv. A ceny za pronajaté ubytování ji úplně šokovaly.
Pak na nás opět uspořádaným tónem padly instrukce. Jako náš byt je velký, je tam dost místa pro všechny a toho kluka musíme nechat bydlet s námi. Byla jsem překvapená, ale manžel okamžitě odmítl! Konečně pochopil, jak je všichni otáčejí. Výborně! Ať se urazí příbuzní, i když nenávidí, je to lepší, než to využít pro své účely.
Kupodivu si po dvou odmítnutích i tchyně uvědomila, že syn není jejím majetkem a nedá se jen tak nalákat na prst, aby přiběhl a udělal vše, co chce.
Říká se, že lidé se nemění, ale můj manžel to udělal. Sice si musel projít hodně nepříjemností, ale teď opravdu dospěl a získal zkušenosti!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/muzh-nauchilsya-govorit-ljudyam-net-i-ya-tak-etomu-rada.html
