Sultán Suleiman snil o dobytí ostrova Rhodos, který se jeho předkům nepodařilo dobýt. Po dlouhých přípravách se s armádou janičářů vydal ke Středozemnímu moři v přesvědčení, že se vítězstvím vrátí do osmanských zemí.
Rhoďané se však nehodlali vzdát, a když se osmanské lodě přiblížily k jejich ostrovu, přešly do útoku.
Mnoho osmanských lodí se potopilo a sultánova galéra byla také v nouzi. Sultán Suleiman pochopil, že je nyní zachrání jen zázrak, a nařídil Ibrahimovi, aby se modlil.
Mezitím do paláce Topkapi přichází smutná zpráva: sultánova galéra se potopila a osud panovníka je stále neznámý.
Všemohoucí však zjevně Sulejmana velmi miloval, protože mu dal život. Sultán Suleiman a Ibrahim utekli a mohli vyvěsit svůj prapor na pevnost Rhodos.
Sultán Suleiman se svou armádou zvítězil a hned první den se v mešitě na Rhodu rozhodl provést Namaz. Ale Sulejman nečekal, že zde na něj bude číhat nebezpečí. Jeden z válečníků se rozhodl zabít osmanského sultána tak, že mu do zad vrazil dýku patřící osmanské dynastii.
Válečník zamířil na záda sultána a vypustil dýku z rukou. Ale Ibrahim včas uviděl nebezpečí a přikryl vládce svým tělem a unesl ránu na sebe.
Ibrahim byl zachráněn. Sulejman z vděčnosti řekl příteli, aby požádal o cokoli, co chce. Ibrahim se skromně zeptal: "Neber mi život."
Suleiman slíbil, že si nevezme život. Ale bohužel po letech na tento slib zapomene.
