V zájmu života sultána Suleimana byl Ibrahim připraven obětovat svůj vlastní život. Věděl, že suverén se k němu chová jako k bratrovi a společníkovi. Ale nezapomněl, že v této zemi a v rodině padišáha je jen otrokem.
Ibrahim se snažil dodržovat zákony osmanského státu, ale nedokázal ovládat své srdce. Ibrahim se zamiluje do padishahovy sestry a je překvapen, když si uvědomí, že jeho city jsou vzájemné. Ibrahim však také pochopil, že Sulejman se nikdy nevzdá své milované mladší sestry, ubohé otrokyně. Ibrahim se proto spokojil s krátkými schůzkami se svou milenkou a tajnou korespondencí.
Mezitím Suleiman propustí Piriho Pashu z funkce velkovezíra a rozhodne se o tom říct Ibrahimovi. Když Suleiman vstoupí do Ibrahimovy kanceláře, najde na svém stole dopis s milostnými čarami. Suleiman si uvědomuje, že Ibrahimovo srdce je roztrhané na kusy. Je mezi nebem a peklem. Je beznadějně zamilovaný. Ale komu?
Suleiman nařídí strážím, aby k němu přivedli správce komnat.
Mezitím Ibrahim v sultánově zahradě přísahal Khatiji, že najde cestu ven a nedovolí jí vzít si nemilovaného.
Stráže popadnou Ibrahima a vedou ho do sultánových komnat. Ibrahim si neví rady. Nechápe, co udělal a proč se na něj sultán zlobí.
Suleiman, který bere do rukou dýku, přistupuje ke klečícímu Ibrahimovi a nabízí mu na výběr: dýka nebo pečeť. Ibrahim si neví rady. Nedokáže pochopit, co po něm mistr chce.
Sulejman na špičce dýky podává Ibrahimovi pečeť a říká, že nyní je velkovezír – po sultánovi nejdůležitější osoba ve státě.
Zmatený Ibrahim bere pečeť a děkuje padishahovi. Stále však nechápe, proč mu padišáh dal pečeť tak neobvyklým způsobem.
Suleiman blahopřeje pašovi k jeho novému jmenování a vysvětluje, že tímto způsobem mu připomněl, že by to tak mohlo být.
