Káťa a Yura spolu žijí již 5 let. Potkali se úplnou náhodou v obchodě. Dívka byla tehdy ještě studentkou a ten chlap stál pevně na nohou a pomalu rozvíjel své podnikání. Mezi mladými lidmi, jak se říká, propukla vášeň, opravdová chemie, přitažlivost. Po několika měsících podali žádost na matričním úřadě a podepsali bez hlučné svatby.
Mladí lidé nejprve bydleli v pronajatém bytě a pak si bydlení vzali na hypotéku. Svou rodinu jsem viděl jen zřídka, protože bydleli daleko. Pravda, často si volali. A pak novoroční svátky a Katya začala být smutná:
- Yure, moc se mi stýskalo po rodině, možná spolu oslavíme svátky?
- No, nevadí, pak pozvu své? Yura podporoval svou ženu.
- Skvělé, souhlasím, zavoláme jim tedy.
Ano, pro příbuzné to byla dlouhá cesta, než se tam dostali, ale Yura a Káťa plánovali konečně všechny shromáždit a znovu je lidsky seznámit. Yura si půjčil nafukovací matrace pro své příbuzné od přátel, Katya se zabývala nákupem dárků.
Příjezd byl očekáván 31. prosince. Jako první dorazili Jurovi příbuzní - to je máma a dědeček. Děda je bývalý voják, dokonce si s sebou přinesl kytaru. O hodinu později dorazili Káťini příbuzní: matka, dvě sestry a dva synovci, z nichž jednomu byl teprve rok. Takže dítě velmi plakalo, takže začal takový povyk, neměli ani čas se navzájem dobře poznat. Okamžitě začali dávat na stůl saláty a seznamovali se přímo u stolu.
Dědeček zahájil akci:
Pojďme strávit starý rok!
Všichni začali jíst. Tchyně se okamžitě rozhodla najít chybu ve schopnostech své snachy, pokud jde o vaření:
- Oh, Kaťušo, proč jsi do toho salátu nedala kukuřici? To by bylo mnohem chutnější.
Katyina matka zasáhla:
- Normální salát, kukuřice je tam k ničemu, to je můj recept.
Maminky se začaly mezi sebou hádat, dědeček pokračoval v oslavách, sestry chtěly mluvit s Káťou, ale malý synovec se rozplakal tak hořce, že rozhovor nedopadl dobře. Uspali ho.
Pak zvonkohra, šampaňské, sledování ohňostroje za oknem. A dítě se znovu probudilo z hluku. Musel jsem ho posadit ke stolu spolu se všemi a on zatáhl ubrus a všechno spadlo na podlahu. Tou dobou už se děda pořádně pořezal, takže kytara v jeho rukou už neposlouchala. Matky se kvůli tomu hádaly. A Káťa to nemohla vydržet:
- Mami, co nejvíc, přestaň!
- Jak mluvíš se svou matkou? křičela tchyně.
"Nemusíš se dostat do našeho vztahu se svou dcerou," namítla Katyina matka.
A vše začalo znovu. Hluk, povyk, spory, cinkání sklenic, křičící miminko. Byla to skutečná noční můra. Káťa seděla se skloněnou hlavou a pak si všimla, že Yura je také velmi smutný. Akce skončila ve dvě hodiny ráno. Všichni začali vlézt do postele. Jura a Káťa uklidili ze stolu a podlahy, umyli nádobí a mlčeli, jako by se jeden před druhým velmi styděli za ten hloupý nápad, který se jim zrodil v hlavě.
Yura a Katya šli spát na nafukovací matraci, i když byla pro hosty poskytnuta. Dědeček celou noc chrápal a mladší synovec plakal. 1. leden proběhl v nějakém chaosu. Všichni si dávali dárky, pili čaj, zase se hádali, dědeček zase pil, synovec zase řval. K večeru se všichni začali rozcházet a nakonec zůstali manželé sami.
Pak se Káťa a Yura rozhodli prostřít stůl pro sebe a znovu oslavit Nový rok.
- Víš, Kaťušo, no, oni, tyhle rodinné svátky. Pojďme společně oslavit Silvestra! řekl Yura.
"No tak, Yure, jenom ne spolu, ale my tři," řekla Káťa a podala manželovi test se dvěma proužky.
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/vot-i-otmetili-prazdniki-s-rodstvennikami-luchshe-by-tak-ne-delali.html
