Stalo se vám v životě, že jste se s někým přátelili, byli přáteli a pak bum a nějak jste se začali stěhovat pryč? Došlo ke konfliktům, nebo naopak vše proběhlo bez hádek - na tom nezáleží. Jen se zdá, že váš vztah přežil své vlastní a je po všem. Mám takovou zkušenost a nějak jsem z toho měl velké obavy. Pak jsem ale přehodnotil svůj postoj k situaci a žiju klidně dál.
Měl jsem přítelkyni, učili se spolu na ústavu, ne že by byli hetero, ale často se vídali. A pak si vzali dva kamarády. Začali spolu komunikovat ještě častěji, celé prázdniny spolu, pak děti chodily jak s námi, tak s nimi. A pak moji přítelkyni napadl nějaký nesmysl. Její manžel začal chodit, to jsem zjistila, požádal mě, abych mlčela, a já jsem chvíli mlčela, protože jsem nevěděla, jak to příteli říct. Ano, a manžel mě zpomalil, řekl mi, ať nelezu, jinak se později usmíří a já zůstanu vinen.
Mlčela jsem, můj manžel sám se jí ke všemu přiznal a řekl o mně, jako by si myslel, že jsem už všechno namluvila. No, je jasné, že jsem za to mohl já. V každém případě bych za to mohl já. A ano, usmířili se a ze slušnosti se pozdravíme, když se potkáme, ale už nejsme kamarádi jako dřív.
A byl tu další případ. S dívkou si také dlouho povídali a pak se bez konfliktů, bez dalších důvodů, vztah pokazil. Měl jsem strach, no, no, můj přítel po tom všem. A pak mi můj muž nastavil mozek, za což mu moc děkuji. Říká mi: "Zapomeň na to, nevolej jí, nepiš, trp, netráp se, nehledej schůzky a nesnaž se vše napravit."
Bylo to těžké, upřímně. Ale přátelství je stejná vzájemná závislost. No, stává se, že jsme šli různými cestami, netřeba se urážet, zjistěte, co je co. Není třeba se snažit podporovat to, co už vyšlo, stimulovat, domlouvat si naschvály schůzky, dívat se do očí. To nepomůže, naopak to může situaci jen zhoršit. Tady pomůže jediné, prostě se vzdálit a nedotýkat se člověka, ustoupit, ukončit přátelství.
Víte, je to jako skleněná opona. Stále se vidíte, víte o vzájemné existenci, zachováváte veškeré dekorum, ale dělí vás skleněná stěna. Nekomunikujete, jste od sebe izolovaní.
A naučil jsem se včas a bez lítosti sklopit tuto skleněnou oponu. A víte, je to docela užitečná věc! No, nemůžete normálně komunikovat se svými starými známými, přáteli, kamarády. Obtěžujete je a už vás nebaví poslouchat jejich stížnosti a únavnost. A alkohol už vás nesbližuje a společnosti se společnými přáteli a dovolené. No, všechno, nezajímavé, zhaslo. Nyní vás pouze formální status přátel nutí kontaktovat a předstírat, že je vše úžasné.
za co? proč tohle trpíš? Pusťte lidi ze svého života, nepřipoutejte se k nim, nenuťte nikoho udržovat přátelství, to stačí. Skleněný závěs! Snad po roce nebo dvou se váš vztah s těmi lidmi bude moci zlepšit, přátelství se obnoví, nehádám se. Všechno může být a možná nic jiného nevyjde. Čas ukáže.
Ale řeknu, že vzdálit se od člověka v čase je neskutečně cenná dovednost, je potřeba ji v sobě rozvíjet, je třeba se snažit. To je klíč k vaší psychické pohodě! Jen skleněná opona a žijte svůj život v míru!
Co si o tom myslíš? Pokud jste s člověkem mnoho let přátelé, ale existuje od sebe určitý druh vzdálenosti, stojí za to pokusit se vzkřísit vztah nebo ne, skleněná opona?
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/poroj-druzhbu-nuzhno-ostanovit-i-zhit-dalshe.html
