Existuje něco jako „záchranný syndrom“. A ve skutečnosti je spousta lidí, kteří jako by se s dobrým úmyslem snažili někomu pomoci, něco poradit nebo dokonce vyřešit cizí problémy. Ukáže se, že dobro konají násilím, když se jich na to nikdo ani neptá. Je potřeba to udělat?
"Záchranáři" jsou si jisti, že dělají lidem dobře, protože jsou milováni, protože jim přejí štěstí a vše nejlepší. Upřímně tomu věří a svým blízkým vnucují vlastní přesvědčení, co je lepší dělat a jak žít lépe. Ve skutečnosti je toto vnucování spíše zákeřnou kvalitou a může vést ke zhoršení vztahů s lidmi, ke ztrátě zdraví a nervovým zhroucení! Pokud si také myslíte, že byste měli pomáhat všem, pak je tento článek určen právě vám!
Nebo se možná musíte postarat sami o sebe a nespěchat, abyste zachránili celý svět?
Mnohem lepší bude, když se budete starat o svůj život, soustředit se na sebe. Pak všichni kolem uvidí váš úspěch a začnou se po vás natahovat. Podívejte, když člověk sám není v životě šťastný a neraduje se ze života, začne se vším, co se děje reaguje agresivně kolem sebe, hodně dramatizuje a problémy ostatních mu připadají neuvěřitelně děsivé a komplex. A tak spěchá na pomoc, místo aby se staral o svůj život. A pokud je člověk nespokojený se svým vlastním životem, pak nemá absolutně žádné prostředky, aby pomohl bližnímu.
Přestaňte žít v dramatu!
Příkladem je vztah mezi rodiči a dětmi. Maminky a tatínkové samozřejmě chtějí pro své potomky to nejlepší, a tak jim zasahují do osobního života a pak se urážejí, že si jejich pomoci nikdo neváží. A také se může stát, že si na to děti zvyknou a budou neustále čekat na pomoc od rodičů, místo aby řešily vlastní problémy a přebíraly iniciativu. A jednoho dne budou muset čelit všem realitám života a najednou pochopí, jak těžké je všechno dělat a jak je svět krutý. Můžete nabídnout pomoc, ale neměli byste ji nutit.
Nechte lidi jít svou vlastní cestou
Tady děláš člověku dobře a na co čekáš? S největší pravděpodobností ten váš tyto impulsy ocení? A pokud vnucujete svou pomoc a svůj názor, znamená to, že se prostě prosazujete na úkor ostatních. Jste poháněni pýchou, protože jste se najednou rozhodli, že víte, jak správně myslet, jednat, žít.
Člověka si prostě nevážíte, nedovolíte mu, aby se sám vyvíjel, neoceňujete to, že si chce dělat, jak uzná za vhodné. A ještě mu zabráníte v omylu, na který má právo úplně každý!
Navíc, i když s vámi člověk bude souhlasit, bude mít na duši nepříjemný pocit a to se jistě projeví na vašem vztahu k němu. Ukazuje se, že násilnou pomocí člověku plýtváte svou silou, energií, prostředky a člověk se nevyvíjí samostatně.
Přestaňte učit ostatní
Když se člověk snaží učit ostatní, ukazuje druhým, jak se mají chovat a jak ne, jen se prosadí! Pokud si člověk váží sám sebe, nemá touhu učit ostatní rozumu. Jste starší, chytřejší, zkušenější? No a použijte to všechno pro sebe a svůj život. Nelezte k ostatním, pokud se vás nikdo neptá!
Mnohem lepší bude, když prostě začnete milovat své bližní, přijímat sebe i je, budovat vztahy s druhými správně. Co když ale přesto chcete člověku pomoci? Zeptejte se ho, jestli nepotřebuje vaši pomoc! Ano, vše je tak jednoduché a není potřeba ze sebe stavět hrdinu a skvělého zachránce!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/pochemu-ne-nuzhno-nasilno-prichinyat-dobro.html
