V okolí je tolik žen, které jsou rozvedené a s dítětem z prvního manželství, které se znovu vdávají, budují rodinu. Muži jsou v tomto ohledu rozděleni. Někdo takovým ženám říká - rozvedená s přívěsem, ale někdo je klidný. Navíc jsou plusy v tom, že druhá polovina už má dítě. To je například vhodné pro muže, kteří neplánovali mít vlastní děti, a pak častěji Celkově je v době nového vztahu dítě daleko od kojení, což znamená, že dům bude víceméně klid.
Ale z nějakého důvodu je opačná situace zapomenuta. Pokud se pár rozešel na přátelskou notu a matka umožní otci komunikovat s dětmi, ukáže se, že muž se stane, jakoby, také s přívěsem.
A ne všechny ženy jsou s tím spokojené. Nyní budu vyprávět příběh mého přítele, který je již na pokraji vztekliny a jednou nohou v matričním úřadě podává žádost o rozvod.
„Když jsme se s manželem potkali, věděla jsem moc dobře, že je rozvedený a se svou bývalou má syna. Zakalený svými pocity jsem nějak nepřikládal žádnou vážnou důležitost přítomnosti syna své milované. Navíc kluk v našem životě zpočátku vůbec nebyl, náš vztah jsme si užívali a trávili spolu hodně času. Sama bývalá manželka mého manžela se věnovala výchově jejich syna, nepletla se do nás. A pak jsme se vzali, a jak to prasklo! Zřejmě na mě žárlila na bývalého a často nám syna začala házet.
No samozřejmě jsem všemu rozuměl a v žádném případě jsem nezasahoval do komunikace otce a syna. Myslím, že děti by neměly trpět tím, že se jejich rodiče rozvedli, oni za to nemohou. Časem se ale četnost chlapeckých návštěv u nás zvyšovala. A velmi brzy s námi dítě začalo často zůstávat přes noc a žilo s námi několik dní. Jsem kategoricky proti takové komunikaci, nepotřebuji ji! Ať mě odsoudí, ale já s tím dítětem nechci vůbec žádný vztah. Je pro mě nikdo, nechci ho!
Hlavním důvodem, proč toho kluka nemám rád, je to, že vypadá úplně jako jeho matka. Tohle mě hodně štve. Zajímavé je, že ani v nejmenším nevypadá jako můj manžel. Má vzhled své matky, chování a intonaci. Jakmile k nám manžel opět vezme syna, snažím se stáhnout. Nechte je komunikovat, ale já takové hosty nepotřebuji. A už mě nebaví slyšet od kluka, že jeho matka vaří chutněji, vypadá hezčí a vydělává víc. Tak jdi k ní, proč se tu mažeš?
Manžel je samozřejmě uražený. Ale nelíbí se mi, jak mi začal svého syna přímo vnucovat. Je si jistý, že když jsem ho milovala, měl by ho milovat i můj syn. Ale za prvé jsem se ještě nechystala rodit vlastní, chtěla jsem žít sama pro sebe. Za druhé, je to pro mě cizí člověk, nechci si s ním hrát a dívat se na kreslené filmy.
Už jsem se smířila s tím, že kluk s námi neustále trčí, ale chovám se k němu jako k nábytku, jen projdu a hotovo. A nenuť mě s ním mluvit. Mám pocit, že s jeho výskytem v domě mizí veškerý můj komfort a svoboda. Nezajímá mě to, nechci se neustále na tváři falešně usmívat a předstírat, že se mi to líbí. To není pravda. Nikdy nebudu zasahovat do komunikace mezi otcem a synem, ale myslím si, že vznášet proti mně nároky je obecně špatné a hloupé. Nikomu nic nedlužím.
Rozhodla jsem se, že pokud mě manžel konečně nenechá na pokoji, rozvedu se s ním!“
Tak se to stává! Jak tuto situaci vnímáte? Měla by žena milovat syna svého manžela? Nebo dělá ten muž tu chybu, že nechá chlapce bydlet v jeho domě se svou novou ženou?
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/dolzhna-li-zhenshhina-ljubit-detej-svoego-muzha.html
