V Osmanském moři zajmou turečtí korzáři princeznu Kastilie - Isabellu Fortunu. Když se korzáři zmocnili cenného nákladu, rozhodli se jej dát pouze osmanskému vládci.
Když se Ibrahim dozvěděl, že princezna Fortuna je držena jako rukojmí osmanských pirátů, nařídí Syumbulovi, aby ji vykoupil od korzárů i s její družinou a dopravil ji do loveckého zámečku.
Ibrahim informuje vládce, že Isabella Castile je v jejich zajetí a Suleiman se okamžitě jde seznámit se zajatcem. Princezna, která se před osmanským vládcem příliš neděsí, ho nazve barbarem a vyhrožuje, že ji její snoubenec princ Ferdinand definitivně zachrání.
Sulejman, zvyklý na to, že v jeho přítomnosti ženy skláněly hlavy, projevoval o princeznu zvláštní zájem. Přikáže ji obklopit pozorností a péčí, ale zároveň informuje, že ji nevrátí do její rodné země.
Suleiman plní všechny rozmary princezny a vzdaluje se od Alexandry Anastasie Lisowské stále dál. Nyní jeho myšlenky nepatří rusovlasé konkubíně, ale rezignované černovlasé princezně, která nešetří ostny.
Suleiman se rozhodl držet španělskou princeznu v zajetí z politických důvodů. Zájem o ni ale neskrýval.
