Společnost nám diktuje určitá pravidla života. To platí zejména o manželství a ženy častěji trpí stereotypy. Pokud se dáma nevdá do 30-35 let, vše, čeho dosáhla, okamžitě odepisuje. Může mít dobré vzdělání, dobře placenou práci, auto, byt, osobnostně se rozvíjí, ale když nemá manžela, tak s ní určitě není něco v pořádku! A nebude mít čas porodit, jako by na tom závisela její hodnota. A vůbec, začnou úkosové pohledy, odsuzování a možná i naopak lítost. Chudinka, nikdo si ji nevezme...
Mimochodem, dostávají to i muži. Říká se jim, že pokud se nevdají do určitého věku, pak je to všechno, pak je nikdo nebude potřebovat. I když bych se hádal. Jsme to my ženy, které s věkem takříkajíc stárneme, ale muži jako drahé víno vypadají s věkem ještě mnohem lépe! Ale to je jen můj názor, teď o to nejde.
Mluvím o stejné společnosti, která všechny spěchá na matriku. Copak lidé nechápou, že jít uličkou, nebo ne, je pouze osobní rozhodnutí člověka a nikdo by ho neměl ovlivňovat, ani cizí, ani příbuzní? Možná se někdo jiný ve svém vzdáleném mládí sám rozhodl, že se nikdy s nikým nezaplete sňatkem? A také, nemyslí si právě tato společnost, že v jejich mládí bylo hodně lidí, kteří si chtěli vzít ženu, ale ona si prostě nebyla jistá, nebyla na to připravená? No, pánové se nevešli. A zatímco si všechny přítelkyně vzaly hezké chlapce, kteří je většinou mlátili nebo je nechali s dětmi, ona se věnovala svému rozvoji, pracovala a užívala si života.
A proč se objevilo tak silné sebevědomí, že po třicítce se nikdo určitě nezamiluje? Hned řeknu, jsem ženatý, asi spadám do počtu těch, kteří mají opravdu štěstí. Ale mám spoustu známých, kteří opravdu velmi litovali, že se vzali brzy a se špatnou osobou. Jedna kamarádka je nyní v druhém manželství, podruhé se vdala po třicítce a je šťastná. To jen z prvního manželství byl syn a ten bývalý ji všude sleduje, volá, vyhrožuje. Kde byly tedy její oči předtím, když s ním šla na matriku?
Další kamarádka uvízla v nešťastném raném manželství a o rozvodu ani mluvit nebude, protože se bojí soudu společnosti! To znamená, že je připravena zavřít oči před nedostatkem štěstí a klidu, jen kdyby si nestrkala prst do zad! Mimochodem, takoví lidé jsou litováni, ale nikoli odsuzováni. Proč jsou tedy odsuzovány ty ženy, které se nedopustily hloupého činu, neprovdaly se za hrozného člověka?
Manželství nám tedy dává postavení ve společnosti, i když v ní zaujímáme velmi mizerné místo? I když manžel nemiluje, nebo my milujeme jeho, i když jsme špatní a nezodpovědní rodiče. Hlavní je mít manžela, sice chudého, ale byl!
Myslím si, že manželství je velmi velká odpovědnost a děti jsou celoživotní odpovědností. A najít skutečně vhodného člověka trvá velmi dlouho. Na cestě může být mnoho chyb, selhání, bolesti a možná i štěstí. Musíte se oženit, když už jste si jisti, že chcete, vyzráli, stali se zralými. A to je normální, pokud člověk ve 30, ve 35 letech ještě není ženatý. To jen naznačuje, že prostě nenašel toho pravého pro sebe! Je to mnohem lepší, než jít na matriku jen tak s kýmkoli a pak toho celý život litovat.
Ano a je lepší nemít děti vůbec, místo porodu a následného zanedbávání. Společnosti není třeba naslouchat, vždy bude něco vnucovat a bude vždy se vším nespokojená. Dělejte, jak to cítíte, jak chcete, aby to bylo dobré pro vás, a ne pro ostatní!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/ne-toropites-vyhodit-zamuzh-uzh-luchshe-pozdno-chem-soedinyat-zhizn-s-nepravilnym-chelovekom.html
