Tuto kočku přivezli na veterinární kliniku muž a žena. Veterinář obrátil svou pozornost k úžasné stříbrno-mramorové barvě zvířete a okouzlujícím velkým jasně modrým očím. Nebylo možné spustit oči z nového načechraného pacienta.
"Jaká krásná holčička, vypadá jen na 5-6 měsíců," obrátil se k páru doktor Pavel.
- Ano ty! Ani nevíme, jak je stará. Vyzvedli jsme ji v lese, když jsme šli, ani nevíme, jak tam skončila, “odpověděla žena.
„Ach,“ povzdechl si doktor, „to znamená další nalezenec. Chtěli byste si tuto krásu ponechat?
- Jak to myslíš, naše podmínky to nedovolují, - odpověděl muž, - stále pronajímáme byt a hostitelka hned varovala, že před jakýmikoli zvířaty v jejím domě. Dokonce jsme sepsali smlouvu... Nebo se to dá někde přiložit? Bylo nám jí tak líto, nevěděli jsme, kam ji vzít, a tak jsme se rozhodli, že se musíme ujistit, že je zdravá ...
"Tak tedy," řekl doktor, "nechte mě teď udělat vyšetření.
Ukázalo se, že kočka byla absolutně zdravá, jen velmi vyhublá. Zdá se, že strávila několik dní v lese, a kdyby ji odtud nikdo nevzal, možná ještě pár dní a byla by pryč.
- Víš co? Nechte ji tady, - usmál se doktor.
- Oh, co je pravda? Žena si povzdechla s úlevou a štěstím v očích a pak se podívala na svého manžela. Smutně se podíval na kočku.
„Ano, nebojte se, mám místo tady v nemocnici naší kliniky,“ uklidnil pár veterinář, „zatím se o ni postarám a zároveň budu hledat její majitele.
"Můžeme jí nechat peníze?" zeptal se muž.
„Charita je zde vždy vítána,“ odpověděl veterinář, „protože mnoho domácích mazlíčků potřebuje pomoc.
Manželé nechali na klinice poměrně velký účet a napsali si i svá telefonní čísla, protože moc chtěli vědět, jak dopadne osud této luxusní dívky v budoucnu.
Pavel pracuje jako veterinární lékař více než 12 let. A jeho rukama prošlo značné množství pacientů s ocasem. Co se týče této mladé kočky, připomněla Pavlovi jednu příhodu. Asi před 10 lety přivezli majitelé na veterinární kliniku kočku. Byl to velmi pohledný silver merle s velkýma modrýma očima. Manželé chtěli, aby jejich mazlíček lékař uspal, s věkem začal kolem tácu procházet a to se nelíbilo otci rodiny. Jeho žena se neodvážila odporovat, jen provinile skrývala oči. A kočka se mlčky dívala Pavlovi do očí. Kolik pocitů a emocí bylo v tom pohledu, kolik bolesti a smutku. Pak Pavel nemohl splnit vůli majitelů:
– Víte, máme tady dobrovolníka, který se o takové kočky právě stará. Navrhuji, abyste jednoduše napsali odmítnutí zvířete, jako je vše oficiální, a já ho předám do správných a spolehlivých rukou.
Majitelé se na sebe podívali a uznale přikývli. A Pavel si povzdechl, kočku nebylo kam dát, dobrovolník nebyl, jen toho chudáka bylo moc líto. Ještě téhož večera se Murzik, tak se ten starý kocour jmenoval, nastěhoval k Pavlovi a žil s ním další 4 roky. Tehdy se Pavel přesvědčil, že kočky umí milovat a že jsou to vděčná, inteligentní zvířata. Murzik ho neopouštěl, spal s ním v posteli, zároveň s ním jedl, seděl s ním u televize, doprovázel ho a potkával ho z práce na chodbě, neustále mumlal, lezl mu do obličeje, aby se líbal. A díky péči a přijatým lékům jsem nikdy nepřešel přes podnos!
Když kočka zemřela, Pavel se velmi hořce rozplakal a trápil. A sám se pevně rozhodl, že takové nalezence už si domů nikdy nevezme. Ale tahle kočka, kterou mu na kliniku pár přinesl, znovu roztavila jeho srdce. A Paul si okamžitě uvědomil, že si ji vezme k sobě domů.
Nosil ji v nosiči a doma ji vzal do náruče a pevně objal. A kočička ho v odpověď popadla, jak nejlépe mohla, svými tlapkami a láskyplně předla. Uvědomila si, že je milována, a také ví, jak milovat. Kočky totiž opravdu umí milovat!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/poleznoe/koshki-tozhe-umejut-ljubit.html
