Všichni víme, co je to zrada, protože jsme ji zažili mnohokrát. Obvykle, když mluví o zradě přátel, kolegů, příbuzných, je to bolestné, urážlivé, obecně nával emocí. Co se týče zrady, nezdá se, že by šlo o něco hrozného. A obecně se to děje tiše a neznatelně, ale následky pak mohou být velmi bolestivé.
Představte si. Vaše tělo si žádá léčbu, péči, odpočinek, ale vy mu to nedáte. Vždy máte na práci něco důležitějšího. Tak proč se potom divíte, když něco přestane fungovat?
Nebo své pocity. Signalizují vám, že se s určitým člověkem necítíte dobře, že musíte změnit svůj život, že se musíte posunout jiným směrem. A ty zase všechno ignoruješ, protože „je to nutné“, „musí“, „je to tak správné“. Jednou si uvědomíš, že jsi musel poslouchat sám sebe, ale bude pozdě.
To je sebezrada. Neustále se drtíme nějakými postoji, strachy, zákazy. Bojíme se nepochopení, bojíme se samoty, bojíme se, že budeme souzeni, bojíme se někoho naštvat nebo dokonce otrávit život. Bojíme se, že zradíme ostatní, ale nebojíme se sami sebe. Ano, zrada může být i v tom, že se budujeme z toho, kým nejsme, a tím popíráme svou podstatu. Raději jsme dokonalí než živí.
A tak se to děje každý den, neposloucháme sami sebe, neslyšíme své potřeby a touhy, v důsledku toho zažíváme nespokojenost s vlastním životem, se sebou samými.
Proč za nás rozhodují ostatní? Proč souhlasíme s tím, co nechceme, i když to s námi myslí jen dobře? Proč chceme být dobří k těm, kteří si o nás utírají nohy? Jak moc se můžeš zradit?
Pokud si najednou uvědomíte, že máte nějaké potíže v práci, v komunikaci, v osobním životě, zamyslete se nad tím, zda jste se nějakým způsobem nezradili? Pokud je zrazen, tak proč? Nyní platíte cenu, ale opravdu to stojí za to?
Myslím, že člověk je nešťastný z jediného důvodu – protože se zrazuje. Ignoruje doušky v oblasti srdce, pokračuje v kouření a dostane infarkt. Nadále žije s nemilovanou osobou, je zrazena. Nadále pracuje tam, kde se mu nelíbí, dostává neúcty od kolegů a peníze mu protékají mezi prsty. Nadále se usmívá na toho, koho nenávidí, dostává od něj za zády drby.
Pochopte, že nemůžete předstírat, nemůžete být neupřímní k ostatním a sami k sobě. Nemusíte dělat všechno správně, protože nestačí dělat to správně, musíte na to být také připraveni. To, že se teď kvůli něčemu obětujete, překračujete sebe, vám štěstí nepřinese, i když svého cíle dosáhnete.
Ať už jsou okolnosti v životě jakékoli, bez ohledu na to, kdo vám ubližuje, bez ohledu na to, kdo vás zradí, bez ohledu na to, jak těžké to je, jednou provždy si udělejte zvyk být jen s těmi, kteří vás potřebují, dělat co se ti líbí, nelez do života někoho jiného, když tě nezavolají, nepomáhej, když se tě nikdo neptá, nevěř, když už jsi byl podveden, nečekej na něco odtamtud, odkud nikdy nic nebylo přišel! Nenechávejte si ty, kteří od vás utíkají, nikomu se nevnucujte, nejste-li milováni. Nezrazuj se. Jste pro sebe nejcennější osobou! Tak, jak milujete sami sebe, vás nebude milovat nikdo na planetě!
Nyní může být pro vás těžké uvědomit si pravdivost těchto slov, ale věřím, že jednou všechno pochopíte!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/predat-sebya-eto-tozhe-predatelstvo.html
