Většina lidí raději odsuzuje ostatní, protože se jen těžko mydlí. Pravděpodobně, kdyby byla napsána kniha podle mých myšlenek nebo nedej bože natočen film, rozhodně bych to nečetl a nedíval bych se na to. Ale jsou lidé, kteří jsou tak věrní svým myšlenkám a nedovolí, aby někdo myslel ne jako oni, ale jinak. Jako, když nejsi se mnou, tak jsi proti mně?
Ano, ne všichni lidé jsou vhodní ke komunikaci s někým. Podle Michaila Žvaneckého existují typy lidí, kterým je lepší se vyhnout. Nechte je vařit na vlastní kaši. Víte, s tímto názorem naprosto souhlasím, ne každý je hoden sdílet s ním své myšlenky, nápady, zkušenosti. Některé jsou velmi těžké. Řekl jste jim: „Jsem ten a ten…“ a oni odpověděli: „Ne, to není nutné, poslouchejte, jak by mělo“.
Od koho je lepší se držet dál!
Od lidí se vzorovým myšlením
Jak odlišit myslícího člověka od člověka se stereotypním myšlením? Velmi jednoduché. Myslící člověk, i když je velmi chytrý, sečtělý, vzdělaný, bude vždy pochybovat. Bude mlčet, místo aby svůj názor dokazoval pěnou u huby. Nebude skandalizovat a někomu něco vnucovat, respektuje názory ostatních.
A co člověk se vzorovým myšlením? On si naopak vždy bude hájit svůj pohled, který vůbec není jeho, někde ho slyšel resp číst, dobře, nebo sebrat někde jinde, a teď se považuje za chytrého, správně, a zbytek za něj, kdo si myslí jinak hlupáci.
Od lidí s negativním myšlením
Existuje kategorie lidí, kteří si velmi rádi stěžují na svůj život. Mají problémy všude kolem. Neúspěchy, ale určitě se z nich dostanou a pak se tam z neznámých důvodů dostanou znovu. Zaměstnavatelé neplatí, přátelé neocení, cihly ze střechy jim padají jen na hlavu, nepřátelé jsou všude kolem, všichni je klamou, snaží se je využít. Myslím, že na hlavě je zjevně nějaká odchylka. No, rádi se řídíte negativními myšlenkami na své problémy, prosím! Proč mučit ostatní svou negativitou?
Od lidí, kteří se neustále chlubí
Když se člověk neúnavně chlubí svými úspěchy, příjmy, vzhledem, stává se jako kohout. Tady byl můj příběh. Šel jsem služebně do jiného města a můj společník byl asi 60letý muž. Začal mi neúnavně vyprávět, jak je v mém věku hezký, jak přitažlivě vypadá. Začal naléhat, že se do něj za ty roky určitě zamiluji. Jen jsem přikývl. Ale ten muž možná nestačil. Vytáhl z pasu svou starou fotku, ještě černobílou, a byl tam někde ve svých 30 letech.
Znovu začal trvat na tom, že tady vypadá velmi svůdně. Odpověděl jsem, že ano, byl to docela zajímavý člověk. Ale slovo „byl“ ho natolik uchvátilo, že se rozhodl mi říct, jak se kolem něj vždycky motaly zástupy žen, které se ho snažily odtáhnout do postele a ukrást mu srdce. A byl chytrý, bohatý a společenský, všichni ho zbožňovali a že bych měl skoro litovat, že jsem se narodil ve špatnou dobu. Sotva jsem se dostal na moji stanici!
Od otravných a arogantních lidí
I když se říká, že arogance je druhé štěstí, s tím bych polemizoval. Osobně mě drzí lidé prostě odrazují, ale nijak mě neokouzlí. S nimi dusno, nevolno, je tu jakási španělská hanba. Jak lze respektovat a jak s takovými typy komunikovat? Ne, nechte je jít.
Souhlasíte s názorem slavného satirika?
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/s-kem-ne-sovetoval-obshhatsya-mihail-zhvaneckij.html
