Muži většinou nemají sklon ukazovat své emoce druhým, včetně toho, že je nedávají najevo při komunikaci s dětmi. Tedy, pokud jen neskrývají svůj hněv. No, jak může otec projevit své city k dětem, ať už humorem nebo aktivitou, toť vše. A samozřejmě, když se to stane trvalým, velmi to poškodí vztahy s dětmi. Pokud tedy váš otec také nedával příliš najevo své city a nebyl vůči vám emocionální, pak by vám mohl způsobit emoční trauma.
Ve společnosti panuje takový stereotyp, že právě matka by měla děti vychovávat, chodit s nimi, hrát si, odnášet je a přinášet ze školky, školy, z oddílů. Otec je přísný, jeho úlohou je dbát na to, aby se plnily pokyny matky. Ale přesto tatínek plní jinou funkci - živí rodinu. A to je vše.
Přišel z práce, byl strašně unavený, pozdravil, najedl se a šel si odpočinout. A nikdo se neodváží otravovat ho nějakými otázkami, hrami, pohádkami, je tu maminka – tak jděte za ní. Otec se neodvažuje dávat najevo svou citovou náklonnost ke svým dcerám a synům, ale naopak zobrazuje své zanedbávání a neustálé podráždění. Ne, nechce, aby děti zmizely úplně, nechte je být, ale někde daleko v bytě od něj.
A samozřejmě, když se otce zeptáte, jestli své potomky miluje, jistě odpoví, že miluje. Jeho láska se ale více projevuje v materiálním zabezpečení. A pak dá své matce peníze a ona sama koupí, o co děti žádají.
A tak, pokud se tatínek neustále vyhýbá komunikaci s dítětem, neustále pro sebe hledá něco, co by mohl udělat, nebo se najednou unaví, jen kdyby se ho nedotýkalo, vytvoří se mezi ním a dítětem obrovská propast. Pokud takový tatínek musí z nějakého důvodu sedět s dítětem, má pořádný stres! Dítě totiž začne dělat spoustu rámusu, otravovat, ptát se, nutí ho hrát si s ním a nemůžete ho poslat k matce, ta není doma. A tak něco takového zařídí, aby pak matka přišla, lapala po dechu, lapala po dechu a minimalizovala čas otce o samotě s dítětem.
Zde jsou známky toho, že jste emocionálně traumatizováni, tzn. otec tě zanedbával!
- Když zůstanete sami se svým otcem, stanete se nějak nepohodlným a nepříjemným.
- Máte pocit, že jste si s otcem cizí.
- Váš vztah s otcem vám připadá nesmyslný.
- Je pro vás těžké najít nějaké téma pro rozhovor s vaším otcem.
- Někdy zažíváte hněv vůči svému otci a pak se cítíte provinile.
Pokud se to všechno týká vás, pak vám otec v dětství s největší pravděpodobností opravdu chyběl. A pochop, tvůj otec za to nemůže! Muži jsou takoví většinou všichni, nejsou nakloněni projevování emocí, toho je bohužel schopen jen málokdo. Sám otec se pravděpodobně v dětství také necítil blízko svých rodičů. Přece jen byl vychován jako člověk, který musí mít všechno v sobě.
Pokud došlo nebo došlo k nějakému násilí ze strany vašeho otce, ať už morálnímu nebo fyzickému, je lepší se pokusit chránit.
Pokud k násilí nedochází, tak se alespoň snažte, ať vás to stojí, co to stojí, zlepšit vztah s tátou. Vymýšlejte témata ke konverzaci, vymýšlejte zajímavé aktivity pro vás oba, ptejte se ho na jeho dětství, často říkejte, že ho milujete.
Ať je to cokoli, pamatujte, je to váš otec a není věčný!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/kak-ponyat-chto-u-vas-emocionalnaya-travma-ot-otca-i-chto-delat.html