Čas, který trávíme se svými prarodiči, je nám všem tak drahý! Mnozí mají velké štěstí, a dokonce i v dospělosti mohou navštívit své drahé staré lidi, kteří jsou v pokročilém věku. Je to štěstí obejmout svého drahého člověka, ponořit se do kadeře šedivých vlasů, pohladit ho po tváři a podívat se do milujících očí. Oči našich prarodičů jsou tak moudré, plné porozumění a upřímné lásky! I během života nás chrání, hýčkají, chrání před vším špatným. Během svého života se z nich stali naši strážní andělé.
Když naši staří lidé odjíždějí do jiného světa, zažíváme nesnesitelnou bolest. Zdá se, že tuto bolest nelze vůbec srovnávat. Bolí mě srdce, paměť má silné něžné objetí, slzy jsou jako řeka. A tehdy máme Anděly strážné. Nejsou totéž, co je znázorněno na církevních obrazech - s křídly. Jsou to naši prarodiče, kteří se stávají našimi Anděly strážnými, kteří nás i po smrti chrání před všemi špatnými věcmi. A žijí tak dlouho, jak si je pamatujeme ...
Každou minutu se na nás z nebe dívají milované oči našich drahých dědečků a babiček. Vidí všechno, co se nám stane. I poté, co opustili tento svět, nás i nadále milují, dávají rady a péči.
Prarodiče vidí, jak vyrůstáme, jak se měníme, a bohužel jsme předurčeni k tomu, abychom viděli, jak je opouštějí. Když jako dítě člověk ztratí babičku nebo dědečka, stane se to pro něj velmi zdrcující a bolestivou ranou. Ano, je to způsobeno skutečností, že ztrácíme blízké, ale také proto, že mezi vnoučaty a jejich prarodiči existuje velmi jemné zvláštní spojení. Toto spojení je trochu jiné než s tátou a mámou. Samozřejmě jste slyšeli, že prarodiče milují své vnoučata více než své vlastní děti? To je pravda! Pouze oni si tak váží a váží, hýčkají nás, zbožňují, i když klopýtáme nebo se chováme neposlušně. Pouze oni jsou připraveni trávit veškerý svůj volný čas jen cvičením se svými vnoučaty. Pouze oni jsou připraveni dát celý svůj důchod, jen aby potěšili své vnučky.
A teď, když se toto spojení zhroutí, nebo spíše zemřou naši staří lidé, pociťujeme my, jejich vnoučata, obzvláště akutní ztrátu. Zvláště když ke ztrátě dojde v dětství, je pro dítě tak obtížné pochopit příčiny a nevyhnutelnost zármutku, ke kterému došlo.
Rodiče to mají také těžké. Nejprve ztratí své matky a otce. Zadruhé je velmi obtížné vysvětlit dítěti, proč se to stalo. Je důležité říct všechno tak, jak je, je důležité mluvit bez úniků. Nemůžete dětem zakázat plakat, musí tím trpět, cítit to, vyhazovat bolest. Pouze pravda může být pro rodiče dobrou zbraní proti depresi dítěte. Ne, není třeba mluvit o náboženství, není třeba zaměňovat již zmatené vědomí dítěte. Musíte jen vysvětlit, že smrt je nevyhnutelná, že všechny včas předstihne. Dítě pochopí všechno, přes bolest, přes čas, ale určitě to pochopí.
Po chvíli my, vnoučata, už nevěříme, že prarodiče s námi budou po celý život. Ale jejich věčný život je obsažen přesně v naší paměti. Pokud si pamatujeme, jsou naživu. Nechť ne na zemi, ale v našich srdcích.
Pamatujte na své mrtvé předky. Vzpomeňte si, jak jste spolu trávili čas, jak jste se spolu smáli, hráli, chodili, večerali. Pamatujte, co vás učili, jak vás podporovali, co vám radili. Byli to naši prarodiče, kteří nás učili být sami sebou! Jsme zrcadlem jejich duše, jejich odrazem, jsou v každém z nás. A zatímco jsme naživu, jsou naživu také naši předkové! Tento druh lásky je zvláštní!
Naši prarodiče se stávají našimi Anděly strážnými ...
Přečtěte si také: 7 stavů vašich nehtů, které mohou naznačovat problém v těle
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/poleznoe/pokinuvshie-nas-dedushki-i-babushki-stanovyatsya-nashimi-angelami-hranitelyami.html
