Sultan Khanim padl na hlavu neštěstí. Nejprve přišla o nejstarší dceru, poté o nejmladší, a proto jí bylo zakázáno vidět svého jediného vnuka.
Sultan xanim odešel do Hatay, kde trávila veškerý čas u nacistického hrobu.
Maqsud už dlouho chtěla přivést sultána k Elif, ale bála se, že jeho milovaný, když se dozvěděl o tom, co se stalo s její sestrou, upadne do deprese.
Maksud se ale brzy dozví, že ho Elif podvedla, a teď se může pevně postavit na vlastní nohy a neztrácí naději na návrat do Kahramanova domu.
Maqsud nařídí Veselovi, aby přivedl sultána do Istanbulu.
Sultán se s výčitkami a pěstmi vrhl na toho chlapa a obviňoval ho ze všech neštěstí, která padla na její rodinu.
Maqsud se snaží uklidnit sultána a pak říká, že Elif je naživu. Sultán nevěří Maqsudovi, ale v jejím srdci se usadila jiskra naděje a ona spolu s Maqsudem jde do jeho domu.
Matčiny setkání s Elif bylo velmi dojemné. Sultán řekl, že ji Yoruk khans vyhnal z jejich domu, řekl, co se stalo Nazly v jejich domě, a také to, že po celou tu dobu se ji Kahraman ani nepokusil najít.
Elif poslouchala a nevěřila. Jak to může být?
Sultán však dodal, že Kahraman na ni dlouho zapomněl, od prvního dne Elifova zmizení se Defne usadila v domě Yoruk Khans, který se také stal Kahramanovou ženou.
- Je to lhář, dcero. Zapomněl na tebe. A teď tato Defne vychovává vašeho syna.
Maqsood přidal do ohně palivo a řekl, že to byl Defne, kdo se provinil tím, co se stalo Elif.
- Defne speciálně najal Ibrahima jako řidiče, a když jsem se o tom dozvěděl, rozhodl jsem se k němu přiblížit. Chtěl s vámi zůstat v nemocnici, ale poslal jsem do vašeho pokoje zdravotní sestru. Jak si myslíš, že jsem tě zachránil? Byl to Ibrahim, kdo mi zavolal a řekl mi o jeho plánu pomsty.
Ukázalo se, že setkání sultána Hanıma s jeho dcerou nebylo tak příjemné. Pro Elif byla odhalena hořká pravda, kterou chce vidět na vlastní oči.
