Věděli jste, že člověk může být od dětství naprogramován na chudobu? To je dokázáno, existuje dokonce takový termín jako „zákon genetické chudoby“. Co to je a můžeme se toho zbavit? Číst dál!
Vezmu si například příběhy, které jsem dlouho četl na internetu. Tady je jeden z nich, říká žena.
Jako malá chodila často navštěvovat spolužáka. Mnohokrát vyskočili na její pohovku v obývacím pokoji. Děvčatům se uvnitř tak líbily tyto pružiny, které už místy chtěly z čalounění ven. O 20 let později přišla žena navštívit svého spolužáka a jaké bylo její překvapení, když v rohu uviděla stejnou pohovku! V jejich vzdáleném dětství mu bylo ještě sto let a jen stěží se držel, aby se nerozpadl. A pokud tomu v dětství nějak nevěnujete pozornost, pak se již jako dospělá žena při chatování se spolužákem rozhlédla kolem a byla ohromena chudobou kolem.
Seděla a v duchu vybílila stropy, nalepila tapety v bytě, umyla zrcadla a okna a spočítala, kolik by mohla stát nová pohovka. Pak si pomyslela, no, možná je na tom člověk opravdu špatně s penězi... Mozek však vydal zajímavé nápady. Dalo by se koupit levnou fólii a vložit přes starý stůl, můžete hledat levný nábytek někde na internetu. Jenže kromě chybějících oprav byla všude kolem i špína. Proto je tu vždy chudoba a špína? Špína není nedostatek peněz, je to taková mentalita...
Zde je další příklad. To zná asi každý. V sovětských dobách bylo těžké sehnat krásné kulisy, lidé často neměli dost peněz. Takže všichni v příbornících měli krásné sady nádobí, sklenic, sklenic. Mohli tam stát desítky let, zatímco lidé sami dál jedli a pili ze starého nádobí. Všichni očekávali, že přijde deštivý den nebo přijde nějaký svátek, přijdou seriózní lidé na návštěvu - pak bude možné postavit na stůl krásné drahé sady.
Ale nepřišly prázdniny ani černé dny. A nádobí se pak buď předávalo z generace na generaci, nebo se vyhazovalo jako nepotřebné, popř ponecháno na nájemní bydlení / chatu apod. Pro ty, kteří neustále žijí v očekávání budoucnosti, to nikdy nebude přichází. Bída, bída - nejsou v kapsách, jsou v hlavách lidí!
Nebo tady je další příběh. Žena celý život šetřila peníze, aby si mohla koupit daču. Její dcery byly podvyživené, jedly kaši na vodě a nosily zatracené věci. Děti se za svůj vzhled styděly, protože už si z nich začínaly dělat legraci. A pak máma našetřila a koupila daču. Ale mezi dospělými dcerami nevzbudila žádný zájem, absolutně. A také mají Popelčin komplex. To je, když žena lituje peněz na sobě, a dokonce se snaží něco vycpat ze starého oblečení. Dívky žily s ošuntělými ručníky v kuchyni a nepřelepovaly tapety, a pak už nic neměnily, protože už byly na takový život zvyklé. Chudoba už byla v jejich myslích, v jejich krvi, v jejich buňkách...
To je zákon genetické chudoby. Pokud děti v dětství vidí ošuntělé kouty v bytě, začnou se podvědomě programovat na chudobu. I Čechov napsal, že oprýskané zdi a špína negativně ovlivňují studijní výsledky studentů. Samozřejmě, přeci jen chudoba a špína začínají člověka potlačovat a pohled na špinavé prostředí je naprogramován na selhání.
Možná si někdo řekne, že naopak život v chudobě začíná člověka stimulovat k tomu, aby v dospělosti vydělával peníze, aby se rozvíjel, něco změnil. Možná jsou tací, kteří unikli z genetické chudoby, ale pro velmi velký počet to zůstalo křížem na celý život.
Můžete vydělat spoustu peněz tím, že řeknete: „Moje děti budou mít všechno, co já neměl,“ a vy, depresi genetickou chudobou, si necháte vzácné talíře na deštivý den. Budete i nadále na sobě šetřit a věřit, že „to se splní“. Protože chudoba je stav mysli. A zbavit se jeho přítomnosti ve vědomí, v krvi, v buňkách je velmi těžké!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/poleznoe/chto-takoe-geneticheskaya-nishheta.html
