Toto je z tématu atrofické gastritidy. Při atrofii mizí buňky vylučující kyselinu chlorovodíkovou ze žaludeční sliznice. Bez kyseliny bychom přežili, ale problém je v tom, že tytéž buňky produkují vnitřní faktor. Vitamín B12 se bez něj nevstřebá. A je pro nás životně důležitý.
Vnitřním faktorem je protein, který odpovídá vitaminu B12 jako klíč k zámku. Na jednom konci ulpívá na vitaminu a na druhém na speciálních receptorech ve vzdálené části tenkého střeva. Pouze díky vnitřnímu faktoru mohou střeva absorbovat vitamín B12.
Vnitřní faktor se nazývá vnitřní, protože jeho zdroj je v nás. V žaludeční sliznici.
Ale samotný vitamín B12 se nazývá vnější faktor. Protože to dostáváme jídlem.
Aby se vám tento příběh nezdál příliš nudný, povím vám o tom, jak byli lidé před 100 lety zachráněni před nedostatkem vitaminu B12. Lidé pak trpěli i atrofickou gastritidou a z nedostatku vitaminu B12 se u nich rozvinula perniciózní anémie.
Vědci, kteří zkoumali tento případ, krmili své pacienty velkým množstvím syrových jater. Bylo tam hodně vitamínu, který se kvůli početní převaze hloupě vstřebával. Bylo to nechutné, ale ne nejzajímavější. Pacienti byli stále krmeni napůl natrávenými játry a masem.
Nejprve byly játra a maso krmeny zdravým lidem, poté byla výsledná kaše vypumpována z jejich žaludků a podávána nemocným. Postupně se uzdravili, protože spolu s vitamínem dostávali vnitřní faktor od zdravých dárců. Nestačilo na to myslet. K takovým experimentům bylo nutné přesvědčit i pacienty. Jestli chceš žít, tak to nebudeš jíst.
Podívejte se na mé další články o vitaminu B12:
