Stále není jasné, proč se stává, že si zdánlivě hodná žena neustále vybírá za partnera nějakého hrubého, pro společné bydlení nevhodného a obecně žádného muže. Ano, ve většině případů se dámy po jednom neúspěšném manželství snaží být chytřejší a buď si vyberou osamělost úplně, nebo si s výběrem dají čas a nakonec si pro sebe najdou vhodnou volbu.
Existuje taková osamělost, která se obvykle nazývá korunou celibátu, ale stane se, že taková situace nastane, že spojení je obecně nemožné. A druhá možnost vůbec není samota, ta je mnohem horší. Proč si tedy ženy někdy vybírají takové muže, s nimiž je manželství obecně nemožné?
co je s nimi? Proč narazí ta samá žena, nyní vdaná, nyní chodící, a pak ta, která vypadá, že souhlasí se svatbou, ale nikam nespěchá, a trápí ji tím? Nebo obecně existuje taková možnost, která má problémy zcela neslučitelné se společným životem se ženou a ještě více s manželstvím. Utrpení, které ženám přináší vztahy s těmito muži, je mnohem horší než koruna celibátu.
Ale proč se to vůbec děje? Žena si přece vybírá sama, nikdo ji do toho nenutí! Sdílím svůj názor!
Domnívám se, že se tak děje jen proto, že žena sama nechce zakládat rodinu. Má v hlavě, v podvědomí nějaký zákaz pro osobní štěstí. Nechce budovat rodinné vztahy na podvědomé úrovni.
A ukazuje se, že se v něm objevuje jakási dualita. Zdá se, že chce být šťastná, chce mít nablízku muže, chce se vdát, mít rodinu, děti, ale v jejím nitru je zákaz, vnitřní program, který jí nedovolí být šťastnou. To znamená, že chce štěstí, ale v hloubi duše nic nepotřebuje.
Takže to přenese na partnera, vypadá to, že to není ona, kdo se nechce vdávat, není to ona, kdo nechce zakládat rodinu, ale tento partner tohle všechno nemůže nebo nechce. To je přesouvání problémů na muže, to je vše!
Psychologové jmenují spoustu důvodů, proč se to ženě děje. Říká se, že vše pochází ze vzdáleného dětství, což naznačuje přítomnost / nepřítomnost otce, špatného / příliš dobrého otce atd. No, všechno je jen vina otce?
Ne, existují i filozofické důvody. Jde jen o to, že nejčastěji žena, která si nedokáže zařídit svůj osobní život, má nějaký smysl v jiných oblastech života. Jen si myslí, že má nějaké jiné poslání, které nemá nic společného s vážným vztahem a založením rodiny. Nejčastěji prostě neví, kdo je, kdo je, a stereotypy na ni tlačí a vnitřní touhy s tím bojují, existuje pocit, že jste na špatném místě. Všichni kolem se ptají: „No, kdy založíte rodinu, děti? Kdy si zařídíš život?
Ale zařídit si život neznamená najít si manžela a děti, to je něco jiného. Jde o to pochopit, kdo člověk skutečně je, co opravdu chce, co ho přitahuje. A místo toho žena poslušně popadne prvního človíčka, na kterého narazí, aby našla své „ženské štěstí“, nic z toho není, zkouší to znovu, a to se opakuje znovu a znovu.
Dokud žena nepochopí sama sebe, nepochopí, co od tohoto života chce, nebude šťastná. Až tohle všechno zvládne, bude se moci setkat se svou láskou! Potká svého muže! Není tedy potřeba vozit muže, takové si ženy vyberou samy a pak zapnou utrpení. A ve skutečnosti tohle všechno opravdu nechtějí...
Co si o tom myslíš?
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/pochemu-zhenshhiny-chasto-raz-za-razom-vybirajut-muzhchin-s-kotorymi-nevozmozhno-postroit-zdorovye-otnosheniya-ili-brak-moe-mnenie.html
