Vím, že je velmi těžké vzít a opustit ty, kteří byli součástí vašeho života, kterým jste věnovali svou péči a lásku, kteří se stali součástí vašeho života. Zejména v některých těžkých chvílích je tak těžké chtít po člověku, který už není nablízku, aby to všechno s vámi prošel, podpořil, pomohl, půjčil rameno, prostě byl! Dokonale ti rozumím. Nejste sami, je nás mnoho. Vím také, co to je: žít dál po člověku. Bez něho. Jste stále stejní, máte stále stejný život, ale on tu není.
Moc to bolí, rozumím, a je to velmi těžké. Ale pochopte, že nemůžete neustále přebývat na těch lidech, kteří odešli, musíte v sobě přestat držet naději, že se vše vrátí na své místo. Ne, nic se nedá změnit, musíš to nechat jít a naučit se žít dál. Oceňujte sami sebe! Koneckonců, pokud člověk chce být ve vašem životě, bude tam, nikdy neodejde. Vynaloží veškeré úsilí, aby s vámi zůstal, aby s vámi sdílel strasti i radosti, že? A když ne, tak ať je vše, jak má být!
Jen se nezlobte a nenáviďte ty, kteří odešli! Nemusíte si pamatovat, že vám udělali špatné věci, pamatujte jen na to dobré, s teplem v srdci, s úsměvem, aniž byste se trápili touhou. Není třeba ničit ty lidi ve své hlavě, jinak se to opravdu změní v nenávist. Miluj je, ale nech to jít, nepřipoutávej se. Život vedle nich se pro vás stal zážitkem, musíte se poučit a jít v životě dál. Jakmile se vám v hlavě vynoří vzpomínky na ně, zkuste jim popřát jen to nejlepší. Můžete je postrádat, ale nechcete, aby se k vám vraceli. Není třeba!
Pokud lidé, kteří byli ve vašem životě, odešli, pak prostě nebyli připraveni vás milovat a vážit si vás, nebyli připraveni být s vámi. Je tedy čas přestat je chtít získat zpět. A nemusíte se jich na to ptát. Nemůžeš přimět člověka, aby tě miloval, tak o tom nesni. Ať je pro ty, kteří nezůstali poblíž, lepší, aby se vyřešili sami. Nechte je růst na jejich životní cestě, jejíž nejste součástí. Začněte si vážit těch, kteří jsou s vámi. Zatímco truchlíš pro zesnulé, ztrácíš ty, kteří jsou připraveni pro tebe udělat cokoli.
Zaměřte se na ty, kteří jsou vám blízcí, začněte jim věnovat pozornost, vážit si je a milovat je. Jsou to oni, kdo si tě váží, pro ně jsi drahý. Vědí, jak jim vaši lásku opětovat, dávají vám sílu žít dál, dýchat, rozvíjet se. Přestaňte je brát jako samozřejmost, neztrácejte s nimi kontakt, hoňte ty, kteří vás do ničeho netahají.
Zamyslete se znovu a neplýtvejte svou silou, energií a časem přemýšlením, jak vrátit ty, kteří nechtějí být ve vaší blízkosti. Protože můžete ztratit spoustu krásy, když dovolíte, aby vaše minulost zasahovala do vaší normální existence v přítomnosti. Často si neuvědomujeme důležitost lidí, kteří jsou ve vážných chvílích vždy na místě, nevážíme si těch, kteří s námi sdílejí strasti i radosti, jejich pozornost, lásku, pomoc bereme jako samozřejmost.
Stačí si vzít zkušenosti z komunikace s lidmi z minulosti a neopakovat své chyby. Ale neměli byste se uzavírat do sebe, otevřít se světu, vyplnit prostor v sobě těmi lidmi, kteří vám to přejí. Svět se nezbořil, protože jste se museli s někým rozloučit. Pokud odešli, pak buď jejich mise ve vaší blízkosti skončila, nebo prostě nebrali vaše spojení vážně.
Pusťte minulost a lidi, kteří v ní zůstali, oceňte ty, kteří jsou poblíž, jinak je ztratíte také.
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/poka-vy-zaciklivaetes-na-teh-kogo-ne-vernut-teryaete-teh-kto-s-vami-ostalsya.html
