Teprve v průběhu let pochopíte, že celé dětství, mládí, mládí bylo vynaloženo na touhu potěšit každého. Snažili jsme se nenaštvat rodiče, učitele, zaměstnavatele. Jednou, když jsem vyzvedával dítě ze školky, zeptal jsem se naší učitelky Taťány Petrovny, jak se jí daří děti takto ukázňovat. Tiše seděli na jejích židlích a kreslili. A někdo by si mohl myslet, že je to jen tím, že děti jsou tak klidné, ale ne, naše skupina je skutečný hurikán. Druhá učitelka se na nich málem oběsí.
Taťána Petrovna je osobnost staré školy, má bohaté zkušenosti s prací s dětmi, je přísná, ale spravedlivá učitelka. A řekla mi o svém tajemství, které jí toho dne pomohlo uklidnit všechny pacholky:
- Nic složitého. Vymyslela jsem pro děti takové obaly od cukroví jako povzbuzení. A pak jim vyhrožovala, že v případě špatného chování si je vezmu zpět k sobě. A víte, fungovalo to!
Pak jsem si říkal, ale to funguje i u dospělých. Mám spoustu přátel, kteří, jen aby nikoho nenaštvali, jsou připraveni snést jakékoli nepříjemnosti! A všechno pochází právě z dětství, z takových situací jako s Taťánou Petrovnou. Do výchovného procesu té ženy jsem nezasahoval, vychovávám dítě trochu jinak a myslím, že výhrůžky nějaké tety na něj zapůsobily málo. On a tak jsem klidný a vytrvalý k tomu samému.
Mám 3 velmi důležitá pravidla, která vždy dodržuji
1. Nejsem bonbónek, který potěší úplně každého
Opět, pokud mluvíme o dětství, pak se holčička stává snadno ovladatelnou a pohodlnou pro ostatní, in zejména pro rodiče a učitele ve škole, když se od ní vyžaduje vynikající studentka, aby se chovali důstojně, aby se líbila každý.
Je ale možné žít bez jediné chyby? Učit se z chyb. Považuji za prostě životně důležité, aby byl někdo špatný, naštval někoho pouhou jeho přítomností! Důležité je neomlouvat se na každém kroku za to, že takovým člověkem jste vy, a ne někdo jiný. Musíme se naučit přijímat sami sebe nejen dobré, ale i špatné, nejen úspěšné, ale i neúspěšné!
2. Nejsem odpovědný za hříchy jiných lidí
Od dětství nás učí nést břemena celého světa a pak se proměníme v dospělé ženy, které všechna tato břemena dokážou rozdrtit na dort! Rodiče říkají holčičce, aby byla v klidu, protože její hluk jí zvýší krevní tlak a zemře. Mimochodem, právě tyto babičky, které jsou tak nešťastné z dětského hluku, se dožívají určitě až 90 let. Nemůžeš dostat špatné známky, protože máma bude naštvaná, musíš se starat o oblečení a boty, protože táta bude naštvaný, když se něco rozbije.
Dospělá dívka, která se proměnila v dospělou ženu, se pak začne trápit natolik, že trpí nejrůznějšími skutečnými nemocemi! Hoří jako svíčka, protože dělá všemožné „pomocné“ práce. Nese kříž za cizí neúspěchy a hříchy, je zvyklá být za všechno zodpovědná, ovládat, snažit se neklopýtnout. A musíte být zodpovědní pouze za svá slova a činy.
3. Nenechám nikoho, aby mi říkal, čím mám být a co mám dělat
Kolem je tolik lidí, kteří rádi existují podle klišé a rozdávají rady ostatním. Zdá se, že umějí žít, ale je to nutné přesně tak, jak uznají za vhodné. Pamatuji si, jak mě můj starší soused potkal na ulici a uznal za vhodné ukázat mi můj účes. Byla jsem tehdy mladá matka, unavená a zmučená, vyběhla jsem vyhodit odpadky, zatímco děti spaly, a na hlavě se mi nasbíral nedbalý drdol. Soused mi řekl, že žena by měla mít vždy upravený a krásný účes.
Ano, souhlasím, ve věku souseda je rozhodně potřeba vypadat vždy krásně. A vůbec, co jiného má dělat v důchodu? A měla jsem doma úplný nepořádek: první zoubky, soplíky, koliky, bezesné noci. V té době jsem zjevně nebyl na krásu.
Pro dospělé ženy je to velmi těžké, protože musí umět všechno, být včas na všechno a všude. Ale myslím, že je lepší to udělat, než se snažit potěšit všechny kolem, abys, nedej bože, nikomu neublížil. Ať každý žije podle klišé a stereotypů, je to jeho právo. Ale pro mě - je to úplná nuda, mám svá pravidla!
Původní článek je zveřejněn zde: https://kabluk.me/psihologija/3-pravila-vzrosloj-zhenshhiny.html
